Martínek už se nudí a nemůže se dočkat školky, hraček, kamarádů a samozřejmě milované paní učitelky. Jsem tak ráda, že školku přes prvotní obtíže zvládá na výbornou a co víc, že si ji užívá a je v ní spokojený. Snad se už brzo dočká.
Když jsem dnes šla do kůlny pro další koš dřeva, zavítala jsem do rožku naší milé, maličké zahrádky. Tam, co jsem na podzim zasadila cibulky sněženek. Čekala jsem zelené stonky deroucí se ze země a místo toho mě překvapila první sněženka. Zatím jen jediná, nerozvitá, ale je tam. Vyklubala se na svět i přes nedávné mrazy. Bílá, nevinná, statečná. Krásná. Posel jara. Ohlašuje se, i když ho nevnímáme. Příroda se probouzí. Začíná rašit, pučet, lákat rostliny na sluneční paprsky. Vše pokračuje, nové zrození, nový začátek. Koloběh života se nemění. Jen my se měníme, zatímco vše ostatní má svůj pevný řád. A ten řád mě uklidňuje, dává mi pocit bezpečí. Děkuji Bohu a chválím jeho moudrost. Jsem vděčná za ten věčný řád, za jistotu každodenního východu slunce, za příchod jara po zimě, za nové začátky a nové šance. A také za konce toho, co už naplnilo svůj čas. Za každičký den, který přináší nové zážitky a zkušenosti, mění naše vnímání, postoje a názory. A přitom je zarámovaný z jedné strany východem slunce a z druhé jeho západem. Děkuji za sněženku, která mě dnes přikovala asi na 20 minut venku a naplnila mě nadějí a očekáváním nového začátku. Přeji všem nádherné předjarní dny :).
Žádné komentáře :
Okomentovat