Hradec nad Moravicí

   Historie tohoto nynějšího zámku je spjatá již s Přemyslovci. Toužila jsem se na tato místa vypravit od chvíle, kdy jsem četla sérii historických románů od V. Vondrušky Přemyslovská epopej. Přemyslovce jsem do té doby měla v povědomí pouze jako učivo z dějepisu. Díky panu Vondruškovi jsem si k nim vybudovala zcela jiný vztah a teď jsem nadšená, když můžu navštívit místo, jež s nimi bylo spojeno. Jedno nich je Hradec nad Moravicí. Státní zámek ležící nedaleko Opavy. Původní gotický hrad byl v průběhu staletí několikrát přestavěn do nynější podoby. Aby mu bylo přidáno na romantičnosti a působivosti, byl k němu v průběhu 19. století přistavěn ještě tzv. Červený zámek. Dalším velkým lákadlem je rozlehlý zámecky park s úchvatnými výhledy do okolní krásné krajiny. Líbila se mi ta místa moc. Ráda se vrátím znova. Nejlépe ale v trochu příznivějším počasí, bez vichru, sněhu a chladu, abych si vychutnala i procházku rozlehlým parkem a všemi jeho zákoutími.

   A pokud zavítáte do zdejšího kraje a budete mít ještě trochu času, nálady a sil na historické stavby, můžete navštívit i nedaleký romanticky vyhlížející zámek Raduň. Já si chtěla prohlédnout oranžérii a okrasnou zahradu, leč tento okruh je otevřen až od května. Třeba budu mít příležitost ještě někdy jindy. I pohled na zámek a procházka okolo rybníčku doprovázená hlasitým zpěvem žab, stály za to. A přímo u parkoviště bylo dětské hřiště, na němž se naše děti i navzdory nepříznivému počasí řádně vyřádily :). Moc hezky nám na Opavsku bylo👪❤.

Zase o rok starší :)

   Martínek oslavil páté narozeniny. Už čtvrté s námi :). Jen mě moc mrzí, že ty první jsme spolu neprožili. Vůbec netuším, zda měl dort, oslavu, zda vůbec vnímal, jak výjimečný zažívá den. Ta představa, že nemám tušení, co se s ním dělo prvních 16. měsíců jeho života, je pro mě stále bolestná. O to šťastnější ale jsem, že jsme už čtyřikrát slavili narozeniny společně :) Že jsem viděla radost v jeho očích. Byla u toho, když sfouknul svíčku. Těšila se z té dětské nehrané a upřímné radosti z narozeninového dne. Dort mu upekl táta. Úplně sám, zatímco byl Martínek ve školce a my ostatní ve škole. Překvapení to bylo pro všechny. Rodinná oslava v úzkém kruhu naší rodiny. Velká nás teprve čeká. Martínek zářil. Jeho oblíbení hrdinové, oba na jednom dortu. Krásné to bylo. Dojemné. Má toho nejúžasnějšího náhradního tátu. A on je báječný syn. I když rošťák a občas vztekloun. Ale miluje nás. Vím to. Přeji mu, ať je u nás spokojený, zdravý, šťastný a milovaný. Ještě dlouho. Nejlíp napořád 💗💗💗

PS: Už dlouho jsem se neozvala, vlastně ani nevím proč, nějak nebyla nálada trávit čas u počítače a nápady, co psát. Mnoho se toho u nás za tu dobu nezměnilo. Práce, škola, školka, každodenní povinnosti, sem tam výlet, jarní prázdniny, nějaké to zlobeníčko, opakující se virózy, občas pláč, občas smích a na pozadí toho všeho pomalu ale jistě přicházelo jaro :):):)