neděle 31. července 2016

Snová zem

Někde za vodní hladinou,
   za bílým, mlžným oparem,
ukrývá se snad, možná, kéž,
   má snová, krásná zem.

V té zemi na mě jistě čeká on
   a vyhlíží mě s nadějí,
že když se z té mlhy vynořím,
   hned na světě bude krásněji.

On i já sníme své tajné,
   avšak velmi živé sny,
o jedné lásce veliké,
   co prozáří naše dny.
  
K té lásce se celá upínám,
   upírám oči do mlhy,
hledám tě duše spřízněná,
   toužím být s tebou jedno My.

Kéž až se mlha rozplyne, spatřím
   tvé oči a v nich silný cit,
kéž sevřeš mě hned v náruči, 
   a vše je jak má být.

A když nebude, tak čert to vem,
mně zbývá moc, můj krásný sen.

   Po několika letech jsem byla s mým mužem na rybách. Brzy ráno, dřív než děti vstaly z postele. Byla to nádhera. Nad hladinou se převaloval mlžný opar, počasí bylo takové sychravé. Zabalená do deky jsem vstřebávala tu krásu, nechala se konejšit tichem a pozorovala slunce, jak se pomalu snaží prodrat skrz mlhu. Bylo to úchvatné, snové...

středa 20. července 2016

Na skok na jihu Moravy

   S mým mužem jsme si dopřáli "dovolenou". Dovolili jsme si odjet na dva celé dny a jednu noc bez dětí na jižní Moravu. A bylo to skvělé, báječné, neskutečně dobíjející. Sbaleno jsme měli za 10 minut. Do auta jsme si naložili i kola (pro nás úplná novinka, se šesti koly autem nikdy nejezdíme). Nevezli jsme s sebou plech buchet, lepeňáky na svačinu a dokonce ani domácí lékárničku :). Vyrazili jsme včas, přesně podle plánu. Cestou jsme neustále nedělali "čurací pauzy" a donekonečna neodpovídali na otázky: "Kdy už tam budeme? Jak je to ještě daleko?" Užívali jsme si každého okamžiku, dopřáli si oběd v restauraci a kafíčko v kavárně. Jezdili jsme na kole, plavali v zatopeném lomu, odpočívali na břehu řeky Dyje, nachodili spousty kilometrů, vodili se za ruce a nechybělo samozřejmě ani výborné moravské víno. Za dva dny jsme toho zvládli myslím docela dost a bylo nám spolu nádherně. Je opravdu úžasné dopřát si občas trochu času bez dětí. Nedaří se nám to moc často. Průměrně asi jeden víkend za dva roky, ale ten si pak užíváme plnými doušky a dlouho na něj pak s láskou a radostí vzpomínáme. Vybavujeme si ty společně strávené příjemné okamžiky ve chvílích, kdy jsme zavaleni povinnostmi, starostmi, nemáme na sebe čas a naše krátké rozhovory se točí výhradně kolem starostí o domácnost a o děti. Ty chvíle jen pro nás dva nás utvrzují v tom, že naše láska nikam nezmizela, že i po více než 20 letech se máme rádi a je nám spolu dobře, klidně i beze slov.

   První den jsme strávili převážně v Lednici a krásném okolí zdejšího zámku. Prohlídku zámku jsme oželeli, zato jsme najezdili kilometry na kole a kochali se nádhernými zákoutími a romantickými stavbami rozsetými po areálu.
   V Lednici jsme si také prohlédli úžasné sochy umělce Michala Olšiaka vytvořené z mořského písku.

   Druhý den jsme zavítali nejprve do Slovanského hradiště v Mikulčicích. Jde o pozůstatky hradiště z dob Velké Moravy. Zachovaly se zde základy bývalých kostelů, knížecího hradu a valů sloužících jako opevnění. Byla jsem nadšená. Fascinuje mě historie a toulat se volně místy, kde žili naši předkové, vnímat energii toho místa, vidět hranice starobylého hradiště, kdysi plného života, to byl pro mě osobně veliký zážitek.
  

   Jen na skok jsme se prošli Valticemi a zde navštívili i zámek.
    A pak už uháněli k Mikulovu, nádhernému městu, jež jsme při toulkách jižní Moravou nemohli opomenout. Procházeli jsme jeho ulicemi a nasávali zdejší atmosféru. 


   Cesta domů byla radostná a přiznávám, že jsem se těšila moc. Bylo nám na cestách krásně, ale  toužila jsem už obejmout ty svoje doma čekající broučínky. Jak už to tak s námi maminkami bývá, již cestou k autu jsem spřádala plány, jak do Mikulova co nejdříve vememe naše děti a užijeme si tam s nimi krásný den :).

neděle 17. července 2016

Někdo tě má rád

Někdo, kdo pro tebe denně připravuje celý balíček darů,
které se ti možná jeví jako samozřejmost.
Někdo, kdo může za to, že jsi.
Někdo, kdo ti dal schopnost poznání a lásky.
Někdo, kdo i pro tebe a pro tvou radost, 
vymyslel ranní a večerní červánky, noční oblohu plnou hvězd,
krásu květů a ptačího zpěvu.
Někdo, kdo do tvého srdce vložil touhu po lásce,
po pravdě, po kráse a kdo čeká, až pochopíš,
že to všechno jsou projevy jeho lásky
a že půjdeš po jeho stopách, abys v něm našel všechno,
po čem touží tvé srdce.

Je Někdo, kdo tě má rád.

Tato krásná slova jsem si přečetla v časopise Milujte se, na který občas narazím při návštěvách kostela v různých koutech Moravy. Je to citace z knihy Někdo tě má rád od Jiřího Mikuláška. Knihu si zkusím objednat, protože tento úryvek se mi moc líbí a četby, která pohladí naši duši není nikdy dost :).

 Navíc, to že mě má Někdo rád, si v posledních týdnech uvědomuji opravdu silně. To, že mám kolem sebe spousty báječných a milujících lidí, že mé děti jsou zdravé a spokojené, že máme dostatek všeho, co nutně potřebujeme k životu a a že nás provází Boží požehnání. Užíváme si teď krásné prázdninové dny. Výlety, ale především chvíle strávené s přáteli, na které není ve školním roce mnoho času. Potkávám spřízněné duše, jež jsem neviděla řadu let a je mi s nimi báječně. Štěpán se vrátil včera ze skautského tábora. Unavený, ale spokojený velice. Jsme doma opět v plné sestavě a velká část prázdnin je stále před námi. Prozatím je ten bezškolní režim příjemný, svobodný, radostný a plný zážitků. Někdo mě má opravdu velice rád. Nás všechny. Děkuji, že nám žehná. Ten pocit, že nejsem nikdy sama a že i bez toho, aby stál někdo vedle mě, je stále někdo, kdo mě zahrnuje láskou a snaží se vést mé kroky ke štěstí, je prostě jedinečný, osvobozující a nádherný. Každého z nás má Někdo rád, i v těch nejtěžších chvílích. Neopouští nás. Všem přeju krásné letní dny a nikdy nechybějící jistotu lásky.


středa 6. července 2016

Pradědovo dětské muzeum v Bludově

   Dnes bych vám ráda dala další tip na výlet s dětmi. Třeba se bude na prázdniny hodit :). Tentokrát jsme vyrazili do Bludova, lázeňské obce nedaleko Šumperka. Odváželi jsme do těch končin Štěpána na tábor, zatímco jeho dvojče Štěpánka trávila den se sestřenicí u babičky. Využili jsme tedy toho, že nám po předání syna do rukou táborových vedoucích zbyly v autě pouze dvě děti do 10 let a šli jsme otestovat Pradědovo muzeum. Spíše než muzeum je to taková veliká herna (ovšem se vzdělávacími prvky) pro děti do 10 let věku. To už bych ovšem viděla jako horní hranici. Naše devítiletá dcera byla do zdejšího prostředí již poněkud přerostlá, ale i přes prvotní nevoli si to nakonec užila moc :). Děti řádily vevnitř i venku a celková návštěva nám zabrala tři hodiny času. Nutno podotknout času velice příjemně stráveného, odjíždějíce s dětmi unavenými a spokojeně spícími celou zpáteční cestu domů. O náš zážitek se jdu teď podělit pomocí pár fotografií, takže vzhůru do muzea:
Pro nejmenší zde mají i tzv. batolárnu
Zatímco si dítka hrají, rodiče mohou spočinout, dohlížet na své potomky, číst si...
Když máte hlad, zajdete si do samoobslužné kuchyňky
Uvaříte si kávu, čaj, přidáte domácí buchtu
Útratu si sami spočítáte podle cen uvedených na tabuli
A penízky pak sami vložíte do prasátka :)
Pokud si děti dosyta vyhrají vevnitř, čeká je ještě spousta zábavy venku
Celý areál není nijak veliký, ale pro potřeby a hlídání malých dětí dostačující

pátek 1. července 2016

Rozkvetlé prázdniny

Taky vám to tak rychle uteklo? Mně tedy moc. Prázdniny jsou tu. I když už nejsem školou povinná, stejně mě vždy přepadne nostalgie a takové nějaké vnitřní radostné napětí. Když jsem včera viděla ty davy nadšených školáků s vysvědčením, krásně oblečených a těšících se na prázdniny, úplně mě jejich nadšení nakazilo. Na letošní prázdniny zatím žádný konkrétní plán nemám. Jen obrysy výletů, koupání a snad i stanování. Uvidíme. Necháme se překvapit, ale moc se na to těším :). Na dny bez školních povinností, kroužků a kličkování mezi kupou úkolů. Na dny prázdninové, uvolněné, plné možností.

   Dnes jsme odstartovali prázdninovou koupací sezónu. V nedaleké přehradě. V pozdním odpoledni.

 Naše potápěčka a lovkyně pokladů neúnavně sbírala u dna krásné kamínky a já si jich několik musela odnést domů. Příště prý přidá další, takže možný plán na letošní prázdniny by se mohl týkat založení skalky :).

   Starší děti daly přednost koupališti před krásnou a teplou vodou přírodní, navíc s nádherným výhledem, odleskem hladiny a luxusem poloprázdné pláže. Jejich škoda. Ale prázdniny teprve začínají, tak třeba se ještě nechají přesvědčit, že ležet na sluníčku a dívat se na stromy, vlnky a oblohu je prostě skvělé.

   Cestou domů jsem se nemohla nezastavit pod rozkvetlými lípami, opájet se jejich vůní a nechat se kolébat šumem pilně pracujících včeliček.


   A jak pokračuje naše společná cesta životem? Teď zrovinka dobře, chvíličku si šlapeme cestou širokou, bez trní. Minulý týden byl ale těžký. Martínek nepotrápil jen nás, ale i paní učitelky ve školce. Odmítal se převlékat, chodit na procházky, nechtěl jíst ani spát po obědě. Nikdo jsme už nevěděl kudy kam. Ale o víkendu se vše uklidnilo a projasnilo. Tento týden byl prozatím opravdu pěkný. Martínek byl zlatíčko. Poslouchal, smál se, neprotestoval. I ve školce jim spadl kámen ze srdce. Minulý týden se mu narodil očekávaný sourozenec. Další bráška. Chtěl za ním hned jet. Vidět ho, mámu i ostatní sourozence. Slíbili jsme mu, že pojedeme v srpnu. Už teď trnu, co z toho vzejde. Ale nemám na výběr. Jsme jeho pěstouni a on má i svou biologickou rodinu. A má k ní silné vazby. A teď má dalšího brášku. Dalšího, se kterým nebude vyrůstat a přitom je s ním už teď velice spjatý. Je to nesnadno pochopitelné pro toho, kdo to nezažil. I pro mě. Nikdo ale nemůže plně chápat prožitky druhých lidí. Jejich postoje, city a tužby. Každý máme své, jedinečné. Každého to táhne někam jinam, k někomu jinému, k různým koníčkům a zálibám. Je úžasná ta spletitá mozaika životů, osudů a myšlenek, která ale dohromady vytváří nádherný a jedinečný celek, ve kterém se odvíjí náš život. Dnešní odpoledne ale bylo pěkné a naše cesta nás vnesla do dalších práznin. Třetích společných.




PS: Zdravotní stav naší velice blízké šestileté holčičky se bohužl nelepší. Nemluví, nechodí, absolvuje spoustu dalších vyšetření, ale ani v Motole si zatím neví rady. Zůstává ale pořád víra a naděje, že bude lépe. Že se bude opět smát, běhat a rozdávat lásku. Zatím je však situace zoufalá. O to víc si ale poslední dny vážím štěstí a požehnání, které provází nás a děkuji za každičkou příjemnou chvilku. Za každý den prožitý v lásce, zdraví a pospolitosti. A moc bych si přála, aby i J. s maminkou mohla být se zbytkem své rodiny a ne daleko od domova. Budu nesmírně vděčná za každou další modlitbu, přímluvu či láskyplnou myšlenku směřující k této dívence. S díky Vaše Z.