S mým mužem jsme si dopřáli "dovolenou". Dovolili jsme si odjet na dva celé dny a jednu noc bez dětí na jižní Moravu. A bylo to skvělé, báječné, neskutečně dobíjející. Sbaleno jsme měli za 10 minut. Do auta jsme si naložili i kola (pro nás úplná novinka, se šesti koly autem nikdy nejezdíme). Nevezli jsme s sebou plech buchet, lepeňáky na svačinu a dokonce ani domácí lékárničku :). Vyrazili jsme včas, přesně podle plánu. Cestou jsme neustále nedělali "čurací pauzy" a donekonečna neodpovídali na otázky: "Kdy už tam budeme? Jak je to ještě daleko?" Užívali jsme si každého okamžiku, dopřáli si oběd v restauraci a kafíčko v kavárně. Jezdili jsme na kole, plavali v zatopeném lomu, odpočívali na břehu řeky Dyje, nachodili spousty kilometrů, vodili se za ruce a nechybělo samozřejmě ani výborné moravské víno. Za dva dny jsme toho zvládli myslím docela dost a bylo nám spolu nádherně. Je opravdu úžasné dopřát si občas trochu času bez dětí. Nedaří se nám to moc často. Průměrně asi jeden víkend za dva roky, ale ten si pak užíváme plnými doušky a dlouho na něj pak s láskou a radostí vzpomínáme. Vybavujeme si ty společně strávené příjemné okamžiky ve chvílích, kdy jsme zavaleni povinnostmi, starostmi, nemáme na sebe čas a naše krátké rozhovory se točí výhradně kolem starostí o domácnost a o děti. Ty chvíle jen pro nás dva nás utvrzují v tom, že naše láska nikam nezmizela, že i po více než 20 letech se máme rádi a je nám spolu dobře, klidně i beze slov.
První den jsme strávili převážně v Lednici a krásném okolí zdejšího zámku. Prohlídku zámku jsme oželeli, zato jsme najezdili kilometry na kole a kochali se nádhernými zákoutími a romantickými stavbami rozsetými po areálu.
V Lednici jsme si také prohlédli úžasné sochy umělce Michala Olšiaka vytvořené z mořského písku.
Druhý den jsme zavítali nejprve do Slovanského hradiště v Mikulčicích. Jde o pozůstatky hradiště z dob Velké Moravy. Zachovaly se zde základy bývalých kostelů, knížecího hradu a valů sloužících jako opevnění. Byla jsem nadšená. Fascinuje mě historie a toulat se volně místy, kde žili naši předkové, vnímat energii toho místa, vidět hranice starobylého hradiště, kdysi plného života, to byl pro mě osobně veliký zážitek.
Jen na skok jsme se prošli Valticemi a zde navštívili i zámek.
A pak už uháněli k Mikulovu, nádhernému městu, jež jsme při toulkách jižní Moravou nemohli opomenout. Procházeli jsme jeho ulicemi a nasávali zdejší atmosféru.
Cesta domů byla radostná a přiznávám, že jsem se těšila moc. Bylo nám na cestách krásně, ale toužila jsem už obejmout ty svoje doma čekající broučínky. Jak už to tak s námi maminkami bývá, již cestou k autu jsem spřádala plány, jak do Mikulova co nejdříve vememe naše děti a užijeme si tam s nimi krásný den :).
Žádné komentáře :
Okomentovat