Rozkvetlé prázdniny

Taky vám to tak rychle uteklo? Mně tedy moc. Prázdniny jsou tu. I když už nejsem školou povinná, stejně mě vždy přepadne nostalgie a takové nějaké vnitřní radostné napětí. Když jsem včera viděla ty davy nadšených školáků s vysvědčením, krásně oblečených a těšících se na prázdniny, úplně mě jejich nadšení nakazilo. Na letošní prázdniny zatím žádný konkrétní plán nemám. Jen obrysy výletů, koupání a snad i stanování. Uvidíme. Necháme se překvapit, ale moc se na to těším :). Na dny bez školních povinností, kroužků a kličkování mezi kupou úkolů. Na dny prázdninové, uvolněné, plné možností.

   Dnes jsme odstartovali prázdninovou koupací sezónu. V nedaleké přehradě. V pozdním odpoledni.

 Naše potápěčka a lovkyně pokladů neúnavně sbírala u dna krásné kamínky a já si jich několik musela odnést domů. Příště prý přidá další, takže možný plán na letošní prázdniny by se mohl týkat založení skalky :).

   Starší děti daly přednost koupališti před krásnou a teplou vodou přírodní, navíc s nádherným výhledem, odleskem hladiny a luxusem poloprázdné pláže. Jejich škoda. Ale prázdniny teprve začínají, tak třeba se ještě nechají přesvědčit, že ležet na sluníčku a dívat se na stromy, vlnky a oblohu je prostě skvělé.

   Cestou domů jsem se nemohla nezastavit pod rozkvetlými lípami, opájet se jejich vůní a nechat se kolébat šumem pilně pracujících včeliček.

   A jak pokračuje naše společná cesta životem? Teď zrovinka dobře, chvíličku si šlapeme cestou širokou, bez trní. Minulý týden byl ale těžký. Martínek nepotrápil jen nás, ale i paní učitelky ve školce. Odmítal se převlékat, chodit na procházky, nechtěl jíst ani spát po obědě. Nikdo jsme už nevěděl kudy kam. Ale o víkendu se vše uklidnilo a projasnilo. Tento týden byl prozatím opravdu pěkný. Martínek byl zlatíčko. Poslouchal, smál se, neprotestoval. I ve školce jim spadl kámen ze srdce. Minulý týden se mu narodil očekávaný sourozenec. Další bráška. Chtěl za ním hned jet. Vidět ho, mámu i ostatní sourozence. Slíbili jsme mu, že pojedeme v srpnu. Už teď trnu, co z toho vzejde. Ale nemám na výběr. Jsme jeho pěstouni a on má i svou biologickou rodinu. A má k ní silné vazby. A teď má dalšího brášku. Dalšího, se kterým nebude vyrůstat a přitom je s ním už teď velice spjatý. Je to nesnadno pochopitelné pro toho, kdo to nezažil. I pro mě. Nikdo ale nemůže plně chápat prožitky druhých lidí. Jejich postoje, city a tužby. Každý máme své, jedinečné. Každého to táhne někam jinam, k někomu jinému, k různým koníčkům a zálibám. Je úžasná ta spletitá mozaika životů, osudů a myšlenek, která ale dohromady vytváří nádherný a jedinečný celek, ve kterém se odvíjí náš život. Dnešní odpoledne ale bylo pěkné a naše cesta nás vnesla do dalších práznin. Třetích společných.

PS: Zdravotní stav naší velice blízké šestileté holčičky se bohužl nelepší. Nemluví, nechodí, absolvuje spoustu dalších vyšetření, ale ani v Motole si zatím neví rady. Zůstává ale pořád víra a naděje, že bude lépe. Že se bude opět smát, běhat a rozdávat lásku. Zatím je však situace zoufalá. O to víc si ale poslední dny vážím štěstí a požehnání, které provází nás a děkuji za každičkou příjemnou chvilku. Za každý den prožitý v lásce, zdraví a pospolitosti. A moc bych si přála, aby i J. s maminkou mohla být se zbytkem své rodiny a ne daleko od domova. Budu nesmírně vděčná za každou další modlitbu, přímluvu či láskyplnou myšlenku směřující k této dívence. S díky Vaše Z.