Snová zem

Někde za vodní hladinou,
   za bílým, mlžným oparem,
ukrývá se snad, možná, kéž,
   má snová, krásná zem.

V té zemi na mě jistě čeká on
   a vyhlíží mě s nadějí,
že když se z té mlhy vynořím,
   hned na světě bude krásněji.

On i já sníme své tajné,
   avšak velmi živé sny,
o jedné lásce veliké,
   co prozáří naše dny.

  
K té lásce se celá upínám,
   upírám oči do mlhy,
hledám tě duše spřízněná,
   toužím být s tebou jedno My.

Kéž až se mlha rozplyne, spatřím
   tvé oči a v nich silný cit,
kéž sevřeš mě hned v náruči, 
   a vše je jak má být.

A když nebude, tak čert to vem,
mně zbývá moc, můj krásný sen.

   Po několika letech jsem byla s mým mužem na rybách. Brzy ráno, dřív než děti vstaly z postele. Byla to nádhera. Nad hladinou se převaloval mlžný opar, počasí bylo takové sychravé. Zabalená do deky jsem vstřebávala tu krásu, nechala se konejšit tichem a pozorovala slunce, jak se pomalu snaží prodrat skrz mlhu. Bylo to úchvatné, snové...