Poledne u Tiffanyho - Echo Heronová

   Dnes vám chci představit životopisnou knihu o úžasné dámě, umělkyni, designérce v Tiffanyho sklářské společnosti. Její jméno bylo Clara Wolcottová, později Clara Driscollová a po odchodu od Tiffanyho a druhé svatbě, Clara Boothová. V dalším textu budu používat její křestní jméno Clara, jež jí provázelo celým životem. Kromě jména ji celým životem provázela i nezkrotná vášeň po tvůrčí činnosti a vytváření krásných věcí. Tím nejznámějším, co po ní zůstalo a firmě Tiffany přineslo věhlas, jsou neskonale krásné vitrážové lampy, jež navrhovala, dohlížela na jejich výrobu či vznikaly přímo pod jejíma rukama. Z mého pohledu jsou tyto lampy skvostné i dnes a nepřekonatelné svou propracovaností, drobnými detaily a barvami. Clara se ovšem nevěnovala pouze navrhování lamp. Její geniální tvůrčí duch přivedl na svět i několik vitrážových oken, šperky, malované šátky, předměty denní potřeby jako kalamáře aj. Tvůrčí činnosti obětovala vše. Svůj soukromý život, zdraví, dlouhé hodiny trávené prací. To vše navíc dělala bez toho, aby se o jejím talentu dověděl svět. Všechny její výrobky pocházející z dílen firmy Tiffany, byly označovány pouze jménem jejího majitele. Clara přesto dřela do úmoru, snášela vznětlivou povahu pana Tiffanyho a jeho časté výbuchy vzteku. Z dnešního pohledu se dá říct, že se nechávala vykořisťovat a zneužívat a firmě svou prací vydělávala obrovské částky peněz plynoucí z prodeje jejich jedinečných děl. O Claře se svět dověděl až na začátku 21. století, kdy byla objevena korespondence mezi Clarou a její rodinou. Z tohoto podnětu se spisovatelka Echo Heronová rozhodla napsat o této neznámé ženě knihu a vynést její jméno na světlo světa. A pokud mohu soudit, povedlo se jí to skvěle.

   Kniha je psaná stylem, ve kterém se střídají dopisy psané Clarou nebo naopak jí adresované, se samotným textem románu. Dopisy, které píše sama Clara, jsou většinou psané v polední pauze u Tifaanyho, jediné části dne, kdy měla Clara trošičku prostoru na psaní.  Na text v dopise pak většinou navazuje děj románu. Přenášíme se do místa či situace, o nichž je v dopise zmínka. Občas v knize místo dopisu narazíme na krátký zápisek v deníku pana Louise Tiffanyho. Celý děj románu se začíná odehrávat v druhé polovině 19. století, kdy Clara získává místo v Tiffanyho sklářské společnosti a končí víceméně smrtí majitele této firmy. Z počátku jsem se do knihy nemohla začíst. Děj neměl spád, nic zajímavého se nedělo. Chudá mladá dívka si našla špatně placenou práci a snažila se protloukat životem a tvořit. Svému snu o navrhování krásných věcí obětovala vše. Věděla, že jako vdaná žena by nemohla ve firmě pracovat, proto dlouho odmítala jakékoli myšlenky na založení vlastní rodiny. Pod tlakem okolností ale byla nakonec ke sňatku donucena svou špatnou finanční situací. Manželství ale trvalo pouhé dva roky a po ovdovění se Clara mohla vrátit zpět do firmy Tiffany. Další řadu let už Clara věnuje výhradně tvorbě a dlouho pro ni neexistuje nic jiného než práce. Děj tedy není nijak pestrý. Popisuje prostý život se svými zvraty, ztrátami, radostmi i starostmi. Clara je naštěstí stále obklopena výbornými přáteli a na svou dobu je velice emancipovanou ženou, která se učí jezdit na bicyklu, nosí kalhoty, setkává se s umělci, hraje divadlo aj. A tak mě životní osud této jedinečné ženy začal stránku za stránkou vtahovat do děje, až jsem si jednoho dne uvědomila, že jsem hrozně zvědavá, zda hlavní hrdinka nakonec odejde od Tiffanyho a dá konečně šanci svému talentu a začne vyrábět nádherné výtvory pod svým jménem. Zda se znovu vdá a vybere si některého ze svých ctitelů. Zda ji přežije některá z jejích sester. Jestli vyhrají některé její výrobky na světové výstavě. Čím víc jsem se do knihy začítala, tím víc mě fascinovala Clara a doba, v níž žila. Ne ve všem jsem s ní souhlasila, ne všechna její rozhodnutí jsem chápala. Ale když jsem začala na stránkách internetu prohlížet její lampy a probírat se dobovými fotografiemi z dílen Tiffanyho sklářské společnosti, byla jsem Clarou okouzlena. Pochopila jsem, jak jedinečnou a silnou osobností musela být, když se navzdory době a tehdejšímu postavení žen, dokázala prosadit a svými výrobky učarovat tisícům lidí. Ač nikdo neznal její jméno a k těm jedinečným skvostům přiřazoval jméno Louse Tiffanyho. Clara tvořila ne pro touhu po slávě a uznání. Ne pro peníze. Tvořila jen proto, že měla velký dar od Boha a nemohla žít jinak, než uměním a tvorbou. Jen tak mohla být Clarou a sama sebou. Z mého pohledu se autorce mistrně povedlo vylíčit dobu, v níž Clara žila a zachytit duši a podstatu jedné velké umělkyně. Mou prvotní rozpačitost nakonec vystřídalo nadšení a všem milovníkům historie a životopisných příběhů proto knihu vřele doporučuji.

HERON, Echo. Poledne u Tiffanyho. Vydání první. Překl. Petáková, B. V Praze: Metafora, 2016. 451 stran. ISBN 978-80-7359-474-9.  

Přidávám ještě pár fotografií, jež vám pomohou vytvořit si o Claře Wolcottové Driscollové Boothové alespň malý obrázek.

Clara Driscoll (1861-1944), ca. 1900. Courtesy of Linda D. Alexander and David Fenn, zdroj: http://behindthescenes.nyhistory.org/tiffany-girls/

Tiffany Studios (1902-1932), Dragonfly shade, probably designed by Clara Driscoll ca. 1900-06; Standard base, designed ca. 1900-06. Gift of Dr. Egon Neustadt, N84.110. zdroj: http://behindthescenes.nyhistory.org/tiffany-girls/

 

 

Tiffany Studios (1902-1932), Wisteria lamp, designed by Clara Driscoll ca. 1901. Gift of Dr. Egon Neustadt, N84.130, zdroj: http://behindthescenes.nyhistory.org/tiffany-girls/

A pro ty z vás, kteří by se chtěli podívat ještě na nějaké výrobky či počíst v angličtině (v češtině jsem bohužel nic neobjevila) o Clařině království v dílnách Tiffany, můžete nahlédnout sem.