Vánoce ve mně stále doznívají velmi intenzivně, stejně jako celá magická doba adventní. Nicméně jsou to již jen letmé dotyky tohoto svátečního času a stojím spolu s vámi na prahu roku dalšího. Nevím, jak pro vás čtenáře a duše spřízněné, ale pro mě osobně nebyl rok 2018 vůbec snadným obdobím. Přinesl mi nejednu změnu, ale i zdravotní komplikace vinoucí se téměř celým rokem. Úraz nejnovější mě postihl těsně před Vánoci a doteď mě vyřazuje z oblíbených aktivit, procházek a také přispívá k bezesným nocím, kdy mi bolest nedovoluje spát. Snažím se všechny úrazy a bolístky přijímat s pokorou, ale ne v každém okamžiku se mi to daří. Nicméně stále doufám a věřím, že další roky nebudou v tomto směru ve stejném duchu a že se můj zdravotní stav opět zlepší a moje tělo mě nebude zrazovat tak často, jako v roce letošním. Na druhou stranu jsem si i díky těmto nevyžádaným zastavením opravdu užila nádherný advent. Advent plný klidu, vnitřní radosti a melancholie. Bylo to opravdu zvláštní. Netýkal se mě žádný spěch, stresy a honba za dárky, kvanty cukroví a dokonalým úklidem. Byla jsem jen ráda, že se o svátcích všichni sejdeme doma a budu mít kolem sebe všechny čtyři svoje děti. Stále se ještě nemohu smířit s tím, že Štěpánka tráví většinu dní mimo domov a že s roky přibývajícími, bude naše hnízdečko čím dál tím prázdnější. Naštěstí nám doma zbývá ještě Martínek, který všechnu prázdnotu a nudu bezpečně zaplňuje a nenechává nás usnout na vavřínech. Naplno jsme se ponořili do nové terapie, která spočívá hlavně na terapeutickém rodičovství, tedy na našich bedrech. Není rozhodně snadné, pořád myslet na to, jak moc jinak k němu musíme přistupovat. Pokusím se to objasnit v některém z dalších příspěvků. V každém případě byl rok 2018 opravdu rokem výživným a myslím, že ani rok následující nebude jiným. Stále nás čeká velká výzva v podobě Martínkova nástupu odložené školní docházky a mně se na obzoru rýsuje velice reálná možnost nové a zajímavé práce, takže změn bude opětovně víc než dost. Jen bych se moc přimlouvala, aby mé tělo fungovalo co nejlépe a netrápilo mě dalšími zkouškami mé odolnosti. Bolest mi totiž ztrpčuje život moc a moc a nejsem zrovna nejstatečnějším kandidátem na její snášení. S o to větším obdivem vzpomínám na svoji milovanou babičku, která tento rok zemřela. S obrovskými bolestmi a vážnými nemocemi prožila téměř celý život. Byla však vždy laskavá a ochotná pomoc každému potřebnému. S tichým úsměvem vyslechla všechny stezky a sama trpěla tiše a pokorně. Ukazuje se, že já to rozhodně stejně nedokážu a ke štěstí a radosti potřebuju záda nebolavá, nohy chodící, noci plné spánku, dobré zažívání a hlavu čistou a nebolavou. Moc skromná tedy nejsem 😉.
Moji milí, ať jste rok právě končící prožili hezky, užili si ho nesmírně nebo ho jen s vypětím sil přežili, chci Vám všem popřát do roku 2019 štěstí, zdraví, lásku, odvahu a trpělivost. Plamínek lásky a naděje ať ve Vašem nitru nikdy nezhasíná a úsměv na tváři mizí vždy jen na krátkou dobu. Vím, že slova jako je láska, víra, laskavost, naděje či ohleduplnost se v dnešní době moc nenosí, já jsem ale člověk zrozený v tisíciletí minulém a bez těchto hodnot si svůj život nedovedu představit. A ať jsou Vaše hodnoty jakékoli, žijte tak, aby se Vám každý den dobře usínalo a aby vzpomínky na prožité dny vykouzlily úsměv na rtech a naplnily Vás dobrým pocitem.
Vaše Zdeňka
