Útlé knihy se silným poselstvím

   Dnes bych vám chtěla představit dvě útlé knihy, které ale mají rozhodně co říct. Na jednu z nich mě při své přednášce nalákal ohromný Jiří Grygar a na druhou moje oblíbená blogerka Hanička z tohoto blogu.

   Předpokládám, že spousta z vás má tyto klenoty už přečteny, nicméně já se k nim ostudně dostala až v tomto týdnu. Jako první jsem přečetla drama R.U.R. od Karla Čapka. Jde o hru o třech dějstvích a za zkratkou se skrývá název smyšlené továrny na výrobu robotů Rossum´s Universal Robots. Drobnou knížku jsem s přestávkami přečetla během jednoho dne. Není to čtení, které by vás nějak zvlášť vtáhlo do děje a donutilo neodtrhnout oči od textu. Zápletka dramatu není nijak výrazná, ale celkové poselství a význam silné rozhodně jsou. Moc se mi líbilo už jen Čapkovo perfektní zvolení jména pro majitele továrny, Rossumovi. Ta úžasná myšlenka, že když se lidský rozum pokusí převzít Boží tvoření světa a jeho řád, může to vést až k úplné a definitivní katastrofě. K vymizení lidského druhu. K jeho svržení a zničení výtvorem jeho vlastního rozumu. Jak prorocká to byla od Karla Čapka myšlenka, myšlenka, jež vznikla v době bez robotů a počítačů. Přesto dokázal vidět budoucí vývoj vědy a techniky a upozornit na jeho možná úskalí. Na to, kam až by mohla vést vláda lidského rozumu, nedostatek pokory, touha po blahobytu, nicnedělání a pohodlí. Skvěle vykreslil, jak může dopadnout člověk jako druh, pokud bude jeho práce a myšlení nahrazena stroji a vymoženostmi zdánlivého pokroku. Pro mě osobně je to silné téma a přiznávám, že ne vždy se mi líbí směr, kterým se lidstvo ubírá. Přesto mám pořád naději, že pokud není cesta v samotném cíli, lze směr vždy změnit. Malou naději měl i Karel Čapek, jenž v samém závěru svého nadčasového díla, na úplném sklonku lidské civilizace, přeci jen naději vyjadřuje. Záblesk lidského citu, lásky, odhodlání obětovat se pro druhého, chtění jeho dobra.  Zda z toho křehkého semínka citu nakonec vyklíčí a vzroste nový život, nám autor odpověď nedává. Ponechává pouze samotnou naději, samotný cit, který si přes všechna úskalí nějak našel cestu ven. Přetrval. Poselství této knihy je pro mě neradostné, silné, a když pomyslím na dobu, ve které drama vzniklo, je až neuvěřitelné. Myslím, že má cenu věnovat této knize jeden den, pár hodin, pár myšlenek. Dnes nám má co říct ještě víc, než v době jejího vzniku a teď už chápu, proč tato kniha uchvátila i charismatického a vynikajícího vědce Jiřího Grygara.

ČAPEK, Karel. R.U.R : rossum's universal robots : kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích. Praha: Dobrovský, 2013. 123 s. ISBN 978-80-7390-062-5.

   Druhou, zcela čerstvě dočtenou knížkou, je povídka Muž, který sázel stromy od francouzského spisovatele Jeana Giono. I tohle je nadčasové dílko vzniklé v minulém století. Přečtení této povídky mi nezabralo ani hodinu. A jsem velice ráda, že shodou okolností jsem tuto knihu četla krátce po dramatu R.U.R. Byla to opravdu náhoda, ale šťastná. (Můj život je vůbec plný šťastných náhod, díky Bohu za to!) V první knize šlo o poselství chmurné, v této druhé naopak o poselství radostné. Poselství o lidské ušlechtilosti, o síle lidského ducha, o tom, kolik toho může svým úsilím a vytrvalostí jeden jediný člověk změnit. Nejedná se o příběh založený na skutečně žijící osobě.  Jde o smyšlenou, leč celkem uvěřitelnou a možnou událost. Muž, který se po ztrátě svého syna a manželky uchyluje do samoty odříznutého a nehostinného koutu Francie, zde nachází štěstí a útěchu v každodenním vysazování stromů. Svou houževnatostí proměňuje ráz krajiny, vrací do ní život, vodu a nakonec nové obyvatele. Jediný člověk tak dokáže ovlivnit svět kolem sebe. Pro přírodu může být skutečným požehnáním. Nemusí ji jen ničit a využívat pro svůj prospěch, ale stačí změna úhlu pohledu a člověk může život vracet. Být jeho tvůrcem, ochráncem, jeho dobrou duší. Krásná myšlenka, která staví člověka do jiného světla. A věřím, že tak by tomu mohlo být. Líbil by se mi takový svět. Svět lidí hledajících štěstí v jiných hodnotách, než jen materiálních. Přesto lidí šťastných, spokojených a cítících své naplnění. Opravdu pěkné dílko, které je navíc doplněno půvabnými ilustracemi Heleny Konstantinové, jenž jen podtrhují jeho naladění.  Dejte mu pár minut svého života a prozáří vám den. Naplní nadějí a vírou v to, že nic není nemožné a člověk je ve své podstatě úžasná bytost s obrovským potenciálem.

 GIONO, Jean. Muž, který sázel stromy. Vyd. 4. Praha: Vyšehrad, 2009. 52 s. ISBN 978-80-7021-999