Dnes bych vám chtěla představit dvě útlé knihy, které ale
mají rozhodně co říct. Na jednu z nich mě při své přednášce nalákal
ohromný Jiří Grygar a na druhou moje oblíbená blogerka Hanička z tohoto blogu.
Předpokládám, že spousta z vás má tyto klenoty už
přečteny, nicméně já se k nim ostudně dostala až v tomto týdnu. Jako
první jsem přečetla drama R.U.R. od Karla Čapka. Jde o hru o třech dějstvích a
za zkratkou se skrývá název smyšlené továrny na výrobu robotů Rossum´s Universal
Robots. Drobnou knížku jsem s přestávkami přečetla během jednoho dne. Není
to čtení, které by vás nějak zvlášť vtáhlo do děje a donutilo neodtrhnout oči
od textu. Zápletka dramatu není nijak výrazná, ale celkové poselství a význam
silné rozhodně jsou. Moc se mi líbilo už jen Čapkovo perfektní zvolení jména
pro majitele továrny, Rossumovi. Ta úžasná myšlenka, že když se lidský rozum
pokusí převzít Boží tvoření světa a jeho řád, může to vést až k úplné a
definitivní katastrofě. K vymizení lidského druhu. K jeho svržení a
zničení výtvorem jeho vlastního rozumu. Jak prorocká to byla od Karla Čapka
myšlenka, myšlenka, jež vznikla v době bez robotů a počítačů. Přesto
dokázal vidět budoucí vývoj vědy a techniky a upozornit na jeho možná úskalí.
Na to, kam až by mohla vést vláda lidského rozumu, nedostatek pokory, touha po
blahobytu, nicnedělání a pohodlí. Skvěle vykreslil, jak může dopadnout člověk
jako druh, pokud bude jeho práce a myšlení nahrazena stroji a vymoženostmi
zdánlivého pokroku. Pro mě osobně je to silné téma a přiznávám, že ne vždy se
mi líbí směr, kterým se lidstvo ubírá. Přesto mám pořád naději, že pokud není
cesta v samotném cíli, lze směr vždy změnit. Malou naději měl i Karel
Čapek, jenž v samém závěru svého nadčasového díla, na úplném sklonku
lidské civilizace, přeci jen naději vyjadřuje. Záblesk lidského citu, lásky,
odhodlání obětovat se pro druhého, chtění jeho dobra. Zda z toho křehkého semínka citu nakonec
vyklíčí a vzroste nový život, nám autor odpověď nedává. Ponechává pouze
samotnou naději, samotný cit, který si přes všechna úskalí nějak našel cestu
ven. Přetrval. Poselství této knihy je pro mě neradostné, silné, a když
pomyslím na dobu, ve které drama vzniklo, je až neuvěřitelné. Myslím, že má
cenu věnovat této knize jeden den, pár hodin, pár myšlenek. Dnes nám má co říct
ještě víc, než v době jejího vzniku a teď už chápu, proč tato kniha uchvátila
i charismatického a vynikajícího vědce Jiřího Grygara.
ČAPEK, Karel. R.U.R : rossum's universal robots :
kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích. Praha: Dobrovský,
2013. 123 s. ISBN 978-80-7390-062-5.
Druhou, zcela čerstvě dočtenou knížkou, je povídka Muž,
který sázel stromy od francouzského spisovatele Jeana Giono. I tohle je
nadčasové dílko vzniklé v minulém století. Přečtení této povídky mi
nezabralo ani hodinu. A jsem velice ráda, že shodou okolností jsem tuto knihu
četla krátce po dramatu R.U.R. Byla to opravdu náhoda, ale šťastná. (Můj život
je vůbec plný šťastných náhod, díky Bohu za to!) V první knize šlo o
poselství chmurné, v této druhé naopak o poselství radostné. Poselství o
lidské ušlechtilosti, o síle lidského ducha, o tom, kolik toho může svým úsilím
a vytrvalostí jeden jediný člověk změnit. Nejedná se o příběh založený na
skutečně žijící osobě. Jde o smyšlenou,
leč celkem uvěřitelnou a možnou událost. Muž, který se po ztrátě svého syna a
manželky uchyluje do samoty odříznutého a nehostinného koutu Francie, zde
nachází štěstí a útěchu v každodenním vysazování stromů. Svou houževnatostí
proměňuje ráz krajiny, vrací do ní život, vodu a nakonec nové obyvatele. Jediný
člověk tak dokáže ovlivnit svět kolem sebe. Pro přírodu může být skutečným
požehnáním. Nemusí ji jen ničit a využívat pro svůj prospěch, ale stačí změna
úhlu pohledu a člověk může život vracet. Být jeho tvůrcem, ochráncem, jeho
dobrou duší. Krásná myšlenka, která staví člověka do jiného světla. A věřím, že
tak by tomu mohlo být. Líbil by se mi takový svět. Svět lidí hledajících štěstí
v jiných hodnotách, než jen materiálních. Přesto lidí šťastných,
spokojených a cítících své naplnění. Opravdu pěkné dílko, které je navíc
doplněno půvabnými ilustracemi Heleny Konstantinové, jenž jen podtrhují jeho
naladění. Dejte mu pár minut svého
života a prozáří vám den. Naplní nadějí a vírou v to, že nic není nemožné
a člověk je ve své podstatě úžasná bytost s obrovským potenciálem.
GIONO,
Jean. Muž, který sázel stromy. Vyd. 4. Praha: Vyšehrad, 2009. 52 s. ISBN
978-80-7021-999
Jé Zdeni, jsem moc ráda, že zmiňuješ zrovna tyto dvě knihy. Obě patří k mým nejoblíbenějším a přesně, jak píšeš, lépe sis to načasovat nemohla.
OdpovědětVymazatČapkův intelekt a přesah jeho děl je zkrátka fascinující, byl to člověk, který dokázal mnohé předvídat a předvídal pravdivě. Patří k mým nejoblíbenějším českým spisovatelům :)
No a Muž, který sázel stromy je zkrátka moje srdcovka, jak víš. Jsem moc ráda, že kniha zaujala i tebe, ale myslela jsem si to. :)
Měj se krásně a pokud narazíš na další skvělé útlounké knížečky, budu moc ráda, když se s námi podělíš :)