Můj nový nádech

  Poslední dobou se u nás stále něco děje. Hodně se vše roztočilo od začátku dubna, kdy jsem nastoupila do práce. Dny běží velmi rychle, občas ani nevím, který den vlastně je. Jak už jsem dříve psala, Martínek tu změnu snášel těžce. V současné době je už mnohem klidnější a vyrovnanější. Teď naopak narážíme, pokud ho do školky vedu já. Zvyknul si na tátu. Máma má být ráno v práci. Nepravidelnost mu nesvědčí. Často ho musí odpoledne vyzvedávat a hlídat starší děti a ne vždy to probíhá hladce. Zkrátka je to všechno komplikované a před námi prázdniny. Hodně jsem se tím vším protrápila. Opravdu velice. Probdělé noci, dlouhé chvíle přemýšlení. Rozhodla jsem se, že budu muset hledat jinou cestu. Končím v jesličkách. Po dětech se mi bude stýskat. Navázala jsem s nimi pěkné vztahy. Mnohé mi přirostly k srdci. Rapidně ubylo pláče. Dítka odcházejí domů usměvavá a spokojená. Hodně se s nimi mazlím, zpívám, povídám. Děláme blbosti, předvádím zvířátka, dokola opakuji básničky…Spokojené jsou i maminky. Jenže já jsem pod tlakem. Domů se vracím unavená, hodně ze sebe nechávám v práci. U těch malých drobečků, co to musí zvládat bez maminek, které mají většinou taková zaměstnání, která si žádají jejich rychlý návrat do práce. Jsem šťastná, že já si mohla rodičovskou dovolenou užít. Být se svými dětmi. Prožívat s nimi každý den. Zažívat tu svobodu chvil, které jsme si určovali sami. Byly to krásné časy. Nezapomenutelné. Vzácné. A také jsem za tu dobu v jesličkách zjistila hodně o sobě. O tom, co jsem schopná a ochotná zvládat. O tom, jak moc se na všech stranách odráží mé rozladění a vyčerpání. O tom, že toho sice dokážu zdolat hodně, ale čím jsem starší, tím méně se mi to zdolávat chce. Uvědomila jsem si, že chci prostě žít. Ne dělat, co musím. A uvědomila jsem si plně také to, že v každé práci jsem nahraditelná. Jen pro své děti ne. Nikdo jim mámu nenahradí. A už vůbec ne Martínkovi. Protože tomu už mámu nahrazuji a cítím to jako velikou zodpovědnost. Rozhodla jsem se tedy ke konci června z jeslí odejít. Bylo to rozhodnutí bolestné, ale zároveň úlevné. Šla jsem do toho bez ohledu na to, co bude dál. A byla jsem za to odměněna. Dnes mi přišla nabídka ze zdejší školy, nastoupit od září jako asistent pedagoga. Bude to opět náročné. Ale na zkrácený úvazek a v místě bydliště. Budu moct Martínka vodit do školky a odpoledne vyzvedávat. Budu mít víc času na své děti. Budu mít společně s nimi prázdniny. Věřím, že to půjde. Že tohle může být cesta. Alespoň na rok či dva. Martínek dostane zpět svou pravidelnost a jistoy. Přestanu zatěžovat starší děti jeho hlídáním a vyzvedáváním. Budu moct být pracující máma, máma co dokáže zvládnout oboje. Moc bych si přála, aby to tak šlo. Aby u nás bylo dobře. Abych tu byla, když mě děti potřebují. Cítím úlevu a naději. Jsem vděčná za to, že dostanu ještě další šanci prožívat se všemi svými dětmi jejich volné chvíle. Znovu se nadechuji a těším se.