Pár řádků o mně

Martínek je pořád ještě nemocný. Můj muž dnes přijel domů brzo (většinou se vracívá až se stmíváním) a já jeho příjezdu využila a rychle frnkla na dvě hodinky ven. Bylo větrno. Vítr se tak náramně snažil, že se mraky měnily každou minutu. Panoráma stále jiné. Nádhera. A navíc jsem potkala jen pár dalších lidiček, což mám ráda. Proto jsem neplánovaně vydržela dvě hodiny i v tom vychru. A bylo mi krásně. Opravdu moc. Cestou mě napadlo, napsat dnes alespoň pár řádečků o mně. Dřív než se pustím do tématu Martínkovi biologické rodiny. Příště. Slibuji.

- Nejsem moc vzručná a kreativní. Nikdy jsem nebyla a vždy jsem po tom toužila. Umět se vyjádřit malbou, šitím, upečením krásného dortu či jakoukoli tvorbou. Moc se mi líbí, když někdo něco umí. Mám spoustu takových přátel a je krásné, navštěvovat pak jejich byt. Vidět jejich obtisk na každém místě. I v jejich stylu oblékání. Obdivuji to. Ale do vínku mi to dáno nebylo.

- Jsem introvert. Ač jsem to dlouho netušila. Vždy jsem se měla za extroverta. S lidmi se seznamuji lehce. Jenže psychologické testy opakovaně ukázaly, že jsem introvert. Nejprve mě to zarazilo, ale když jsem se zamyslela, uznala jsem, že tomu tak opravdu je.

- Lehčeji než slovem mluveným se vyjadřuji slovem psaným. Odmala. Psávala jsem si vždy deníčky, dopisy fiktivním kamarádkám, milovala jsem sloh a vždy jsem raději psala písemky než podstupovala ústní zkoušení. Při něm jsem byla v koncích. I když jsem uměla. Než něco říct, raději to zkrátka napíšu.

- Nemám ráda plesy, večírky, zábavy. Jsem nesvá, když je někde spousta lidí a navíc nevydržím ponocovat. Po 23 h se ukládám do stavu "hybernace" a pokud ji musím překonávat, jsem naštvaná, podrážděná a nebavím se. Za to si kdykoli moc ráda zajdu na kafe s kamarádkou, jen dodržet večerku :).

- Můj muž je má první láska. Seznámili jsme se v prvním ročníku na střední škole, na prahu puberty. A od té doby jsme spolu. Přes 20 let. A já ho miluji ještě víc než kdysi. Aby jsme spolu mohli být, utekli jsme v 19 letech z domu a odjeli na dva roky do USA. Bylo to těžké a nerozvážné, ale stmelilo nás to. A díky našetřeným penězům jsme si po návratu mohli koupit byt a vzít se. Tak jak jsme si přáli.

- Moc ráda se sama toulám krajinou. Pokud možno bez lidí. Líbí se mi koukat do dálky. Poslouchat ptáky, šum stromů, vánek a ticho. Moc ráda v krajině přemýšlím. A aby to bylo dokonalé, potřebuji vodu. Její hladinu, zrcadlení okolí v ní, šplouchání vlnek, zurčení potoka. Přítomnost vody mě nabíjí nesmírným klidem a energií. Nedaleko domu mám naštěstí rybník, řeku, potůček, i krásné výhledy.

- O všem hodně přemýšlím. Někdy až zbytečně moc. Neumím se rychle rozhodovat. Potřebuju čas. Dost se řídím intuicí. Ale i kní potřebuji klid. Zachytit pocit. Nápad. Myšlenku. Ale i přes moji opatrnost a přemýšlivost dělám občas bláznivá rozhodnutí a skáču do neznáma.

- Ráda cestuji. Alespoň po ČR, i když bych ráda i jinam. Snad časem. Plánů a snů mám spousty. Užívám si ale i výlety v kraji zdejším. Miluju nové výhledy, žasnu nad krásou krajiny, pozoruju kytičky, stromy, barvy, zahrádky, domečky, lidi. A raduju se z nových zážitků, když jedeme všichni. Budujeme si tím naše vzpomínky, naši společnou rodinnou identitu, ty okamžiky se tak snadno nevymažou. A to se mi líbí.

 Pro dnešek o mně stačí, někdy třeba přidám pár dalších odrážek. Teď raději ještě pár dnešních fotek, toho co mám ráda. Čerstvě prožitých okamžiků, které do mě dnes vlily spoustu energie a radosti.