Končí nám jarní prázdniny. V plánu byly hory, návštěvy výlety. Sešlo ale téměř ze všeho a nakonec jsme celé čtyři dny strávili malováním kuchyně a obývacího pokoje. Nepočítali jsme, že to potrvá tak dlouho. Ale trvalo. Děti se nudily. Z průběhu prázdnin byly zklamané. Doma nebylo kam sednout, navíc byla celou dobu odpojená televize i přopojení na internet. Dovedete si představit, s jakým nadšením malování přijímaly. Jenže od dubna nastupuju do práce. Po dlouhých 13 letech doma. Vše bude jiné. V ještě větším poklusu než doteď a na malování by čas nebyl už vůbec. A bylo to opravdu potřeba. Jako sůl. Včera měl manžel celodenní školení v Ostravě. Počasí sice moc nepřálo, celý den pošmourno a zima, ale dala jsem návrh na výlet do ZOO a byl jednomyslně a s jásotem přijat. Vecpali jsme se tedy do auta k mému choti a nechali se vysadit před branou do ZOO a k večeru jsme na stejném místě opět přistoupili. Mezitím jsme si užili báječný výlet. Hlavně báječný čas jen pro sebe. Já a mé děti, nás pět. Byla nám zima, sluníčko se včera nad Ostravou vůbec neukázalo (ač jsem měla zprávy, že v jiných koutech republiky krásně svítí), občas pršelo. Ale zato jsme měli zahradu téměř jen pro sebe. A až na zimu nám bylo skvěle. Nasmáli jsme se spolu, povídali si, vodili se za ruce. Nikdo si nestěžoval, nehádal se, nezlobil. Odpoledne jsme byli už pořádně unavení, Martínek zvyklý spávat po obědě usínal ve stoje. Ale statečně to zvládl. Opět na výbornou. Radost mi dělá obrovskou. Budeme na ten náš závěr jarních prázdnin myslím dlouho vzpomínat. Pro mě to byly vzácné chvíle. Ač jsme spolu každý den, jen málokdy si užijeme den pouze pro nás. Den, kdy je nám jen dobře.
Až jsme měli zoologickou zahradu prochozenou křížem krážem a čekali jsme už jen na telefon, že odvoz je na cestě k nám, nechala jsem děti hrát si na jednom hřišti. Zima nezima, bahno nebahno, vše jsem už v té chvíli hodila za hlavu. S nadšením se do hraní vrhli i ti nejstarší a od bahna byli zanedlouho všichni čtyři. Přesně jak jsem čekala, ale nevadilo mi to ani maličko. Já využila té volné chvilky a sama se na 20 minut ponořila do ticha odlehlejší části zahrady. Nikde ani živáček, jen já, stromy, ptáci, úžasný klid a mír a radost v mém srdci. Nosívám s sebou kousek papíru a tužku. Ponořila jsem se do té nádhery a nechala se konejšit tím nejúžasnějším balzámem. Napsala jsem si jen pár myšlenek. Něco nafotila a bylo mi opravdu blaženě. Díky Bože za další krásný den v mém životě.
Všímáš si té krásy?
Vnímáš harmonickou nádheru toho barevného ticha?
Slyšíš hlas ptáků, jejich čarokrásný zpěv?
Necháváš se pohltit, vnímáš mé dary všemi smysli?
Pak jsi mě slyšel, šel jsi se mnou, nechal ses prostoupit mou láskou.
Pro Tebe jsem tu krásu stvořil,
ne proto, aby si ji bořil,
ale aby sis jí užíval
a v hloubi své duše se usmíval.
Díky, že ses zastavil,
díky, že sis mého díla všim.
Žádné komentáře :
Okomentovat