Ráno mě můj muž překvapil kyticí tulipánků k MDŽ. Obvykle k tomuto svátku nedostávám nic a bylo to tedy moc milé. Opravdu mě potěšil. Ten svátek, který je symbolem boje žen za svoji rovnoprávnost, dostal v době komunismu nepřívětivý nádech. A přitom jeho základní poselství a myšlenka jsou pěkné. My ženy jsme věčné bojovnice. Bojujeme nejen za rovnoprávnost, ale i za lásku, naše děti, rodiny, za zútulnění našich domovů, za lepší mezilidské vztahy, zkrátka za mnoho věcí. A dokážeme být vytrvalé, jít přes překážky a věřit v lepší zítřky. Ani s tou rovnoprávností to není stále úplně dokonalé, ale nevadí. Neřídíme často armádu, státy či veliké podniky, zato často hlídáme teplo rodinného domu, atmosféru našich domovů a lásku v nich. Pečujeme o druhé a děláme to s radostí. Do našeho nejbližšího okolí vnášíme naši osobitost, necháváme v něm svoje otisky. Zdobíme, vysazujeme kytky, vybíráme záclony, potahy, obrázky a další zdánlivé drobnosti. Vysvětlujeme mužům náš pohled na svět. Dětem předáváme naše hodnoty. A co nejvíc, jsme nositelkami života. Jsem moc šťastná, že jsem žena a že se každodenními maličkostmi mohu podílet na chodu světa a jeho budoucnosti. Je mi to vzácnější, než být manažerem banky. Jsem paní ve svém domě a v něm jsem i zcela rovnoprávná. Chci nám všem ženám popřát, ať nám nikdy nedocházejí síly do dalších každodenních bojů. Mějte se všechny moc moc krásně :).
PS: a když už jsme u snahy o krásu našich domovů, chci se ještě pochlubit barvičkami, které jsem vybrala k vymalování obývacího pokoje a kuchyně (vždy jen jedna stěna, zbylé tři bílé) a můj nejmilejší muž je pak uvedl k životu
 | ||
| V kuchyni mátově zelená |
 |
| V pokoji višňová, obrázky od Doris Tesárkové Oplové |
Žádné komentáře :
Okomentovat