Věřím, že každé dítě si zaslouží mámu, byť mámu náhradní. Jsem jen jednou z tisíce takových maminek a vydala jsem se na společnou cestu s báječným klukem a chci vás k ní přizvat.
úterý 22. prosince 2015
Vítání do zimy
A je tu zima. Dneškem jsme do ní vstoupili, ač při pohledu z okna se to nezdá. Stejně nenápadně se blíží Vánoce. Už nám pomalu klepou na dveře. Bez ohledu na to, zda máme doma vzorně uklizeno, napečeno, vyzdobeno. Bez ohledu na to, zda to u nás doma vánočně dýchá, voní, vypadá. Bez ohledu na to, jak se cítíme, zda se radujeme či prožíváme smutek. Přesto proběhnou Vánoce a uplyne i zima. A další dny. Nové začátky a nové konce. Další zážitky, bolestné i krásné.
Vánoční čas je v naší rodině už několik let úzce spjat se smrtí. Je to opravdu zvláštní. Ale babičky, dědečkové a i jiní blízcí lidé nám umírají těsně před svátky, či během nich. Před dvěma roky si manželova babička, všemi milovaná a oblíbená, vybrala k odchodu do nebe přesně Štědrý den. Byl to den hořkosladký. Úsměvy z radosti dětí nad dárky střídaly potoky slz. Ale zpětně si uvědomuji, jak důležité poselství nám svým umíráním v tomto svátečním čase naši blízcí dali. Poselství života. To, že tím největším darem Vánoc je život sám. Život a láska. Je úplně jedno, zda je v bytě uklizeno a napečeno. Když skončí něčí život a někdo přestane vyzařovat lásku, mění se vše v úplnou zbytečnost. Pokud se ale v příjemně vyzdobeném bytě plném voňavého cukroví sejdou všichni, kteří k sobě patří a mají se rádi, stává se z vánočních svátků ten nejkrásnější čas v roce.
Chci dnes přivítat paní zimu a alespoň fotkami připomenout její krásu. A vkládám do ní naději, že se nám během svého panování alespoň na kratinký čas ve své nádheře ukáže. A se zimou vítám i vánoční čas. A prosím Ježíška, aby vyplnil jediné přání napsané mu naší devítiletou Alžbětkou: "Ježíšku, přeju si, aby nám tyto Vánoce nikdo neumřel". Nic víc. Žádná prosba o dárek. Žasla jsem nad tím, jak moudrou dceru mám. A zároveň trochu zpanikařila z představy, že tohle přání jí nemůžu jako rodič nijak zařídit a vyplnit. Že tohle přání musím nechat plně v rukou Ježíše. Malého Ježíška, jehož narození tak netrpělivě očekáváme. Dal nám k Vánocům ten největší dar. ŽIVOT. A s ním LÁSKU. Všem, kteří možná čtou tyto řádky, přeju, aby tyto Vánoce prožili v lásce. A přeji to i své rodině. Posílám k nebi modlitbu s prosbou za vyplnění vánočního přání mé dcery.
A přeji krásnou zimu. Pokud bude celá blátivá a zamračená, pak si alespoň vybavme naše vzpomínky na ni. Máme to štěstí, že jsme ji skutečně zažili a víme, jak kouzelná umí být. A jak neopakovatelně krásné jsou Vánoce prožité se třpytící se nádherou bílých vloček sněhu za okny.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku
(
Atom
)
Žádné komentáře :
Okomentovat