V čase těsně povánočním

   Zvládli jsem to :). Vánoční svátky jsou za námi. A byly krásné, požehnané, plné nádherných chvilek. Sešli jsme se všichni, i ti v něž jsem ani nedoufala, co přijeli z různých koutů republiky. Rodina byla pospolu. A ty co jsme nemohli obejmout fyzicky, jsme alespoň na dálku pozdravili hlasem. Teď nás ještě čekají setkání s přáteli. Neméně milovanými.

   Byly i pohádky. Některé nové sice zbytečně seskládané a překombinované z pohádek různých starších, ale stejně bylo milé koukat na ně v rodinné pospolitosti, při světle svíček a rozsvíceného stromečku. Den před Vánoci jsme se mimořádně všichni v plné síle a nasazení vrhli i na předvánoční úklid a zútulnili náš domek přeci jen trochu :).

   Štědrý den dopoledne byl letos kromě tradičních návštěv rodiny a hřbitovů spestřen návštěvou jízdárny. Alžbětka se lv tomto roce stala vášnovou milovnicí koní. Byly jsme tedy ty její oblíbené tvory pozdravit a obdarovat mrkvičkami. Chutnalo jim moc a dítka byla přešťastná.

   A další novinkou letošních svátků bylo mé nové členství ve zdejším chrámovém sboru a zpívání při půlnůční. Užila jsem si to moc. Navíc jsme letos poprvé strávili Boží hod vánoční bez návštěv, pouze nás šest. Společně též na mši a u jesliček. Pak už jen procházka, pohádky a cukroví. A spousty rozbalených dárků a her. Děkuji Bohu mnohokrát za takto prožitý vánoční čas. Za jeho požehnání a ochranu. Za všechny jeho dary. A budu přešťastná, pokud takový čas prožilo vícero z vás. A pokud se o zážitky podělíte.

V čase povánočním

  Martínek byl spokojený. Dostal oblíbenou mašinku Tomáše a autíčko trabanta, obé si přál. Navíc spoustu dalšího. A své nadšení sdílel alespoň po telefonu se svou biologickou rodinou. Maminkou a sourozenci. Jen byl přeci jen smutný, že je neviděl. Chtěl hračky půjčovat bráškovi. Bohužel vzdálenost našeho bydliště od bydliště jeho rodiny nám nedovoluje tak časté návštěvy, jak by si přál. Hledáme ale cesty, jak z toho ven. O tom někdy příště. V novém roce.

Martínek a jeho nový vozový park :)