Posílám všem podzimní pozdravení :). Listí se začíná zbarvovat a kvapem opouští pohodlí větví stromů. Vše se mění, i nálady a rozpoložení mysli. Já osobně začínám být taková melancholická, ale přitom usměvavá a vnitřně šťastná. Díky své nové práci dělám velké posuny, uvnitř mě se něco děje. Snažím se vidět věci jinak, hledat nové formy komunikace, znovu a znovu prověřuji svoji trpělivost a schopnost lásky. Dělám hodně chyb a občas se mi něco daří. Čím dál víc si uvědomuji, že hoch, kterého mám na starost ve škole, má mnoho společných projevů s Martínkem. Díky Martínkovi ho začínám vidět jinak a naopak díky Péťovi (tak si mu na blogu dovolím říkat, bylo to první jméno, co mě zrovna napadlo), vidím u Martínka to, co jsem doposud nepozorovala, nevnímala či tomu nepřikládala důležitost. Ukazuje se mi pomaloučku a v plném světle, jak hluboký dopad má neexistence pevné vazby k jedné pečující osobě na počátku života na celé další prožívání a chování. Určitě o tom napíšu víc, jen ne dnes. Spousta toho ještě musí uzrát. Takže dnes jen kratičké pozdravení a přání krásného podzimu. Mějte se lidičky parádně a nešetřete láskou, protože člověk bez lásky se stává zoufalým tvorem, se kterým je velmi těžké vyjít. A to je k pláči. Stačí ale pomalu přilévat lásku, kapičku po kapičce a začnou se dít zázraky :).
Mým úkolem je rozpoznat na zemi prázdnotu - ve mně i kolem mne - a vyplnit ji.
Rabbi Menahem
Pochopila jsem, že cesta vývoje není ani rychlá, ani snadná.
Marie Curie-Sklodowská
Žádné komentáře :
Okomentovat