"Ani šťastný život nemůže být bez nějakých těch temných stránek,
a slovo "štěstí" by ztratilo svůj smysl, kdybychom je nemohli srovnat se smutkem."
Carl Gustav Jung
"Život je plný kontrastů. To, co vnímáme nebo cítíme v současném okamžiku, je často zesíleno tím, čím jsme již prošli. Radost můžeme pochopit jen tehdy, když už jsme pocítili smutek. Každý zážitek, který v nás vyvolává nějaké pocity, a nezáleží na tom, jaké jsou, může dát sílu našemu životu. Říká se, že největší příležitosti do našeho života přicházejí v přestrojení za problémy. Problém je pro nás výzvou, abychom využili schopností, o kterých jsme zatím nevěděli. Může otřást naší rutinou, a tak nás vést k nové tvořivosti a růstu."
Citováno z knihy Vlídná povzbuzení na každý den od Josefa Schultze, vyd. Portál 2002
Včera jsme vyrazili na výlet do Javoříčských jeskyní. Oslavila jsem tento týden narozeniny, ale jelikož uplynulé dny byly zátěžové, neměla jsem sil na oslavu. Sobecky jsem nikoho nepozvala. Toužila jsem po klidu a chvílích strávených s mým mužem a dětmi. I přes nepřízeň počasí jsem si prosadila výlet. A bylo to nádherné. Provázeno deštěm. Jednu chvíli přímo lijákem. Spustil se ve chvíli, kdy jsme vyšli z jeskyní (mimochodem, byla jsem z nich unešená). Ukryli jsme se pod stříšku u stánku se suvenýry. Děti si v automatu koupily přeslazenou čokoládu (jim ale chutnala moc) a já fascinovaně hleděla do proudů vody, co smáčely zem. Pomalu ze mě padalo všechno napětí minulých dní. S každou kapkou vody. Vnímala jsem, jak rychle se mění vůně lesa. Nemohla jsem od té krásy odtrhnout oči. Když déšť polevil, vypravili jsme se k autu. Děti se honily, probíhaly kalužemi, Martínek nakonec i upadnul. Domů se vracely jako zablácení vodníci. Mě to ale bylo jedno. Děkovala jsem za ten déšť i za všechny starosti, které mi život přináší. Za to, že díky nim žiji tak nějak naplno. Že mě nutí přemýšlet, přehodnocovat, hledat nová řešení. Děkovala jsem za to, že ač nevím, co dalšího přinese druhý den, mám jistotu, že všechno nějak dopadne. Že nějak bude. Že cesta bude pokračovat dál. Že nikdy nebude přímá a jednoduchá. Že nikdy jen nesvítí slunce. Občas zajde, přežene se liják, někdy i povodeň, ale než se nadějeme, je nám zase hezky. Mnohdy ani nepostřehneme, kdy se ta změna vlastně udála. A to je na životě krásné. Všem vám přeji krásné dny plné růstu a změn :).
PS: Raději chci ještě všechny čtenáře ujistit, že u nás doma je vše vpořádku. Starosti a komplikace přináší mě a mému muži v posledních dnech především naše zaměstnání. V nich zažíváme oba zátěžové a vypjaté momenty. Já mám ve škole na starost jednoho velmi problematického hocha s vážnými poruchami chování a s výbuchy agresivity, při nichž nerespektuje žádné dané normy. Snažím se mu ze všech sil pomoc a přesvědčit ho o tom, že jsem na jeho straně, ale dny s ním jsou jako na houpačce. Opět jsem vržena do vody, v níž neumím plavat a je pro mě velkou neznámou. Pomalu objevuju nebezpečné proudy a snažím se najít nějaký pevný bod. Nevím, zda to zvládnu. Možná spolu ujdeme jen malý kousek cesty. Už za těch pár dní jsem ale dostala velkou lekci a novými pocity jsem téměř přesycena. Naštěstí mi dal velkou lekci již můj milovaný Martínek, takže mám na co navazovat. Rozhodně je to ale hodně těžké. Stejně jako u pěstounství ještě těžší, než jsem čekala :).
Žádné komentáře :
Okomentovat