Dnešní podvečer

   Tento týden byl náročný. I dnešní den. Sil se mi opět nedostávalo. Dnes už jsem občas křičela na děti a zoufale vyhlížela manžela, až se konečně vrátí z práce. Je kominík a má touto dobou svou vrcholnou sezónu. Pracuje šest dní v týdnu. Od rána do večera. A já se snažím tak nějak zvládat svoji práci, děti a domácnost. Nebo spíš nezvládat nic pořádně. Síly nabité přes prázdniny rychle ubývají. Za celý týden jsem pro sebe neměla žádnou volnou chvilku. Dětem navíc táta hodně chybí. Zvlášť Martínkovi. Ten je na něm poslední dobou hodně závislý. Každý den ho vyhlíží. Utíká ke dveřím vždy, když před naším domem zastaví auto. Buď se pak zklamaně vrací nebo s jásotem oznamuje, že je táta doma. Dnes ho vyhlížel celý den. Nebyla školka, takže mu to přišlo obzvláště dlouhé. Odpoledne už začal zlobit. Hodně. Křičel na nás, vztekal se, něco i zničil. Naštěstí se manžel vrátil ještě před soumrakem. Děti se na tatínka sesypaly jako vosy na med. Martínek byl štěstím bez sebe. A já mohla konečně odejít chvíli z domu. Sama. Krásné to bylo. Opravdu nádherné v tomto babím létě. Z dálky jsem se dívala na naše městečko na kopci. Do srdce mi rázem vstoupila radost a klid. Najednou jsem jasně cítila, že všechno zvládnu. Domů jsem se vrátila už potmě. Martínka právě táta ukládal k spánku. Spokojeného a usměvavého. Vše prý proběhlo úplně v klidu. Já načerpala nové síly. A úsměv na tváři mám i teď :). Byl překrásný ten dnešní podvečer. Je kouzelné letošní babí léto a líbezný kraj, ve kterém žiji.