Kouzlo adventu

Advent mám moc ráda. I když je pravda, že se čtyřmi dětmi si ho už neužívám tak naplno, jako dřív. Rychle mi proklouzává mezi prsty a často se ztrácí někde v předvánočním shonu. Přesto je to ale stále kouzelné období, které si mnohdy užívám víc, než samotné Vánoce. Ty ve finále proběhnou velmi rychle a než se stačím vzpamatovat, zůstane po nich jen kupa všude se povalujících věcí, nazdobený stromeček a spousta cukroví, které už nikdo ani nechce jíst. A samozřejmě také hromada vzpomínek a zážitků. Zvlášť s dětmi jsou to ale krásné svátky. Jen je to jako s příjemnou návštěvou, kterou vidíme jen jednou v roce. Velmi se na ni těšíme, přemýšlíme, čím ji pohostit, uklízíme byt, vše plánujeme a organizujeme, aby celé setkání proběhlo nerušeně. Ten pěkný den pak uteče rychle a najednou tu sedíme opět sami, jen s hromadou nádobí, nedojedeným jídlem a smutkem z toho, že to tak kvapně uteklo. Zatím jsme jen na začátku příprav na tu očekávanou a vítanou návštěvu.

Vstupujeme do adventu. Do období příprav na to jedinečné setkání. Na to setkání se ale tentokrát netěšíme jen my, ale velká část našeho národa. Všechna atmosféra je protknutá nervozitou, jakýmsi nadšením a radostným očekáváním. Každý se snaží vymyslet, čím by nejvíc potěšil své blízké, jakým dárkem by vykouzlil úsměv na jejich tvářích a plamínky radosti v dětských očích. Většina lidí usiluje o co nejlepší pohoštění, co nejpěkněji naklizený a vyzdobený byt. Byť se v tom bytě většinou pohybují jen blízcí lidé, kteří přesně vědí, jak to u nás běžně vypadá. Je to záhada. To zaujetí většiny lidiček, tedy spíše ženské části populace. Ale i mužové si v době adventu často lámou hlavu, čím by asi tak potěšili svou drahou polovičku, rodiče, děti či přátele. Kouzlu adventu se dá zkrátka jen těžko odolat. Často slyším, že se z Vánoc a adventu stala jen komerční záležitost. Že jde jen o to, aby bylo prodáno co nejvíce zboží, a určitě je na tom veliký kus pravdy. I tak ale v pozadí toho všeobecného bláznění, uklízení, utrácení a vyzdobování a často i stresu a vyčerpání, stojí podvědomá snaha o to, někoho přivítat, někoho uctít, někoho obdarovat a vyjádřit mu svou lásku. A to mám na adventu ráda. To, jak se srdce lidí tak nějak otevírají, rozněžňují a zaplňují láskou. Ta atmosféra adventních koncertů, školních besídek, vánočních trhů, procházek kolem barevnými světýlky rámovaných domů, je jedinečná a neopakovatelná v jiné části roku. 

Přeji vám všem, abyste si našli v době adventu alespoň krátkou chvíli a tu zázračnou atmosféru zachytili a naplno prožili. Aby se do vašich srdcí polehoučku vkradla láska, klid a naděje. Abyste se nejen honili, ale i těšili. A abyste při tom všem shonu nezapomněli, že ten host, který k nám na Štědrý den zavítá, není z masa a kostí.  Že s tím kdo přijde, se můžeme setkat jen ve svém srdci a že tou nejlepší pochutinou, kterou jej můžeme pohostit, je láska. Láska k sobě, k druhým, ke světu. A také vděk za to, že tu chvíli můžeme prožít a cítit její jedinečnost. Kéž plameny zapálené první a každé další adventní svíce zastaví na chvíli všechen spěch a připomenou kouzlo adventu. 

Přeji všem krásný a požehnaný adventní čas plný radostného očekávání a občasného ponoření se do ticha vlastního srdce.  

Zdeňka