Na prahu nového roku 2018

   Stojím na úplném závěru roku 2017. V duši na mě ještě doléhá kouzlo Vánoc, toho mimořádně dojemného času protknutého radostí, očekáváním a otevřených srdcí. Těch chvilek, kdy bylo ve vzduchu cítit něco, co v žádné jiné části roku. Prožívám Vánoce jinak, než když jsem byla malá, ale stále radostně. Změnil se můj úhel pohledu a v posledních letech si naplno užívám jejich poselství. Poselství daru života a naděje. Zázračného stvoření a zrození. Život samotný je pro mě tím největším a nejvzácnějším darem. Prožila jsem se svou rodinou nemálo krásných chvil. Smáli jsme se, hráli si, dívali na pohádky, setkávali se s širší rodinou a přáteli, chodili na procházky, pekli, vařili, uklízeli, těšili se, postili se, zpívali si koledy, zapalovali svíčky, snažili si udělat navzájem radost. S dojetím jsem rozbalovala dárky od mých dětí a vnímala jejich touhu po tom, aby mě potěšili a vybrali něco, co se mi líbí. Stejně se snažili překvapit i tátu a Martínka, který jediný ještě věří na to, že dárky nosí Ježíšek. Pro mě je nosí stále. I svým dětem vysvětluji, že kdyby nebylo jeho lásky a požehnání, nebyly by žádné dárky, cukroví, ozdobený stromeček...Mohlo by být u nás smutno, pusto, chladno, nelaskavo, dokonce by nás mohl trápit hlad. Ježíšek u nás ale byl. Vnímala jsem jej každičkým kouskem své duše a ta pohoda a radost ve mně zní ještě dnes, poslední den letošního roku.

   Zároveň někde v nitru zachycuji i střípky toho, co nás teprve čeká. Rok 2018 pro nás bude rokem zlomovým. Hodně se změní. Po pravdě z něj mám trochu obavy. Obracím se tedy o to více k Ježíškovým darům. K té naději, že na konci těžké životní etapy může stát přeci jenom zázrak. Že nikdy nevíme, kdy nás potká něco úžasného a že nám nikdo nezaručuje, že ta cesta bude snadná a bezbolestná. V roce 2018 se z našich dvojčat stanou středoškoláci a má milovaná Štěpánka s největší pravděpodobností odejde studovat desítky kilometrů od domova a žít na internátu. Už teď mě z toho bolí u srdce. Zároveň ale vím, že Ježíšek má tu moc, aby mi splnil mé největší přání a i za rok nás všechny spojil u Štědrovečerní slavnostní večeře. Školu bude měnit i Alžbětka. A zásadní změnou bude Martínkův nástup k povinnému základnímu vzdělávání. Tato životní etapa bude obzvláště těžká. Vím to. Cítím to. Přistupuji k tomu s největší pokorou a také s nadějí, že tím dokážeme projít my i on. Ale o tom více jindy. Teď právě stojím na prahu. Jeden rok odchází a druhý na nás čeká. Nikdo neví, co přinese. V tuto dobu ho můžeme vidět v pouhých obrysech, které se již zítra začnou stávat reálným obrazem. Vkročit do něj musíme, i se všemi obavami ale i nadějemi a očekáváními.

Přeji nám všem, aby byl rok 2018 plný nejen změn, ale i obyčejných chvilek radosti a štěstí. Abychom dokázali přijímat všechny výzvy a překonávat překážky. Aby jsme v každém dni našli nějaký úžasný okamžik, který tento den povznese na výjimečný. Vyprošuji nám i v tomto roce zdraví,štěstí, lásku, vnitřní pohodu a Boží požehnání. Prožijte radostně dnešní den poslední a zítra vykročte vstříc budoucnosti s vírou, nadějí a optimismem. 

Vaše Zdeňka♥