Bylo mi 12, když přišel listopad 1989. A přinesl mnoho změn, pro mě nejen těch politických. Moji rodiče se v té době rozvedli. Možná s přílivem všech změn dostali odvahu ukončit nefunkční vztah. Pro mě to byla rána. Obrovská. Ztráta jistot. Stěhování. Změna školy. Změny všude kolem. A na konci listopadu srazilo mého zbožňovaného psa auto. Listopad se stal mým černým měsícem. Roky jsem ho nesnášela. Listopad si v době mého dospívání připsal ještě další ránu. Přesně na výročí 17. listopadu zemřel můj milovaný dědeček. Nečekaně. V plné síle, neměl ani 70. Byl šťastný, že se dožil svobody v našem státě. Tolik se z ní radoval. Bojoval za ni. Angažoval se. A najednou nebyl. Myslela jsem, že listopad nemůžu víc nenávidět.
Bylo mi čerstvých 16, když jsem v listopadu potkala chlapa mého života. Jako by mi osud seslal za všechny ty útrapy to nejlepší, co mi mohl nabídnout. Dlouho jsem tomu nevěřila. Má nedůvěra k tomuto měsíci byla silná. Čekala jsem další ránu, ale místo toho vykvetl nádherný vztah. Letos slavíme již 24. výročí a já začala mít listopad opravdu ráda. Vše zlé bylo zapomenuto. Užívám si i chození ke hrobu mých blízkých. Světýlek na hřbitovech a času připomenutí lásky k těm, co již nejsou mezi námi. Cítím, že nejen dědeček nade mnou bdí. Odešel v listopadu a pouhých pár dní potom mi seslal náhradu. A aby osud definitivně zahladil veškeré listopadové šrámy na duši, narodila se mi v listopadu dcera Alžběta. O tři týdny dřív než měla. Listopad si vynutila a potvrdila mi tím, že je to krásný měsíc. Sice chladný, deštivý, větrný, ale je v něm velká síla a dějí se v něm důležité události a změny.
Teď se na úplném prahu listopadu teprve otřepávám z výsledků říjnových voleb. Letos jsem je i obrečela. Na pár dní jsem propadla chmurám a beznaději. Snažila jsem se pochopit, proč po tolika letech boje za svobodu a demokracii našeho státu, tolik lidí volilo tak, jak volilo. Proč dosadili mezi ty, kdo mají rozhodovat o dalším osudu naší země pro mě nedemokratické osobnosti A. Babiše a T. Okamuru. Rozumím tomu, že to nedělali ze zlé vůle, ale z důvěry v to, že dělají dobrou věc. O to víc mě to zasáhlo. Já si velice cením svobody. Moji předkové za ni bojovali a zaplatili mnohdy vysokou cenu. A najednou jako by spousta lidí nevěděla, co si se svobodou počít. Mě osobně dusí a děsí ta neustálá a vrůstající kontrola všeho a všech, nedůvěra k sobě navzájem, závist a podobné praktiky, které se v politice rozmáhají a přelévají se soustavně mezi obyvatele. Tuto sobotu jsem naštěstí byla na koncertě Tomáše Kluse. Perfektní zážitek, skvělá atmosféra a hlavně jedinečný Tomáš Klus plný pozitivní energie. Nebál se naplno vyjádřit svůj názor na volební výsledky. V přeplněném sále se mu za to dostalo nejen negativních projevů, ale především těch pozitivních a podporujících. Vlilo mi to novou sílu a naději. Naději, že v naší zemi je stále spousta lidí, kteří si váží svobody, demokracie, tolerance a lásky. Máme šanci. Nepouštějme ji. Listopad je ten pravý měsíc, kdy stojí za to dát minimálně ve své mysli a konání svobodu, lásku, víru, toleranci a respekt k druhým na první místo. Přeji právě teď na začátku listopadu našemu národu a všem skvělým lidem, kteří v něm žijí, ať se nenecháme strhnout rozpory, výčitkami, nenávistí a slepotou. Dlužíme to i těm, kteří již mezi námi nejsou a nasazovali za nás své životy. Bojovali za tuto krásnou zem a věřili v ní. I já v ni stále věřím. A vážím si každého člověka, který má ve svém srdci lásku a touhu po dobru. Nevzdávejme to. Máme naději, umírá poslední.
Krásné listopadové dny přeji a budu moc ráda, pokud se se mnou podělíte o své dojmy z výsledků voleb či jen o vztah k listopadu.
Vaše Zdeňka :)
Žádné komentáře :
Okomentovat