Jenže. Čekal mě zcela zaplněný sál našeho zámku. Až na místě jsem zjistila, že dcera nebude hrát sama, jak bývá zvykem na besídkách. Ale ve velkém souboru. Ona sama si s ním zahrála pouze jednu skladbičku. To, co na všechny čekalo dál, bylo absolutně skvělé. Najednou jsem byla zcela nečekaně posluchačem mimořádného koncertu.Naprosto profesionálního. Jen jsem lapala po dechu a žasla. Znala jsem pouhý zlomek vystupujících. Zbytek účinkujících přijel z okolních poboček základní umělecké školy. Bylo to něco famózního. Kytary, bubny, flétny, housle, žestě. Opravdový orchestr. Atmosféra skvělá. Potlesk ohlušující. A tolik nadšených dětí a jejich učitelů. Neubránila jsem se slzám. Byla jsem v tu chvíli velice hrdá na náš národ. Na národ, který vytvořil něco tak jedinečného. A alespoň prozatím si to nenechal vzít. Je až s podivem, že ZUŠky přetrvávají a odolávají absolutní komercializaci všeho. O tolik skvělého jsme již přišli. Občas propadám skepsi a melancholii, když vzpomínám na to,co už pomalu ale jistě vymizelo z naší zemičky. Ale ZUŠky zatím stále žijí, fungují, rozvíjejí se. Objevují a vychovávají nové umělce nebo alespoň učí děti lásce k umění a ukazují jiné možné směry. Jsem za to nesmírně vděčná. Za ty stovky nadšených učitelů, kteří obětují svá odpoledne, aby rozvíjely naše děti. Často tyto děti nezažívají úspěch v základním školství a právě síť ZUŠ jim pak dodává radost a víru v sebe. Rozvíjí jejich talent. Učí je pracovat na sobě, nevzdávat se při prvním neúspěchu, překonávat stres z vystupování před publikem na besídkách a mnoho dalšího. V ZUŠ se také tvoří nová přátelstcí a vztahy. Nejen mezi dětmi, ale i mezi dětmi a jejich učiteli. Přístup je mnohem individuálnější, méně autoritativní, nic není předem přesně dáno. Výkony dvou žákú třetího ročníku hry na klavír mohou být absolutně odlišné. Jde o talent, píli a přístup každého z nich. Sama vím, kolik ZUŠ dala a stále dává mým dětem a těším se, jaké zážitky na nás čekají s Martínkem (prozatím nás děsí touhou hrát na bubny).
Moc bych si přála, aby tento unikátní systém školství fungoval i nadále. A mimochodem, výstava výtvarného oboru byla překrásná. Zkrátka opět jsem od života dostala něco, co jsem nečekala a bylo to kouzelné, milé, emotivní a nezapomenutelné.
„Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat,“
Magdalena Kožená
Věřím, že ZUŠky přežijí a tahle prima akce bude snad každoroční - otevře vrátka dětem třeba i do dalších zájmů...:)
OdpovědětVymazat