Maud je stará dáma, která má dvě děti, tři vnoučata, vlastní
dům a přítelkyni Elizabeth. Manžela pochovala již před pár roky a v domě žije
sama. Přes den ji pravidelně navštěvují dvě ženy. Dopoledne ošetřovatelka a
odpoledne její dcera Helen. Maud je sice poměrně čilá osmdesátnice, trpí ale
stařeckou demencí, což velmi narušuje její život a přidělává nemalé starostí
její dceři. Hlavní hrdinka často nakupuje stále stejné věci a zaplňuje jimi
svou spíž, ztrácí pojem o čase, občas nepoznává ani vlastní děti či vnoučata,
nepamatuje si, komu volala, kolik toho snědla, zkrátka péče o ni je opravdu
nesnadná. K udržení paměti používá lístečky, na něž si zapisuje důležité
poznámky. Díky těmto poznámkám přijde na to, že již dlouho neviděla svou
dlouholetou přítelkyni Elizabeth, kterou jinak pravidelně každý týden
navštěvuje. Maud o tomto svém zjištění všechny kolem sebe informuje a připadá
ji, že tuto informaci bere její okolí na lehkou váhu. Rozhodne se tedy po
Elizabeth pátrat sama. Jenže je opravdu těžké pustit se do pátrání, když žijete
v nejistém světě, který vám samotnému mnohdy připadá úplně cizí, a když vy
sám nejednou nevíte, kam vlastně patříte. Důmyslný systém poznámek je navíc
dost nespolehlivý. Občas si oblečete jiný kabát, některé lístečky vytrousíte,
sem tam připíšete něco, co s danou věcí vůbec nesouvisí. Do toho všeho se
Maud stále více noří do vzpomínek na dětství. V té době se záhadně
ztratila její starší sestra. Tato ztráta silně poznamenala dospívání hlavní
hrdinky. Celá rodina se dlouhé roky po zmizelé Sukey snažila pátrat. Všichni
propadali zoufalství a bohužel nikdy nezjistili, co se jejich milované Sukey
vlastně stalo. Každý, kdo se setkal s člověkem trpícím stařeckou demencí,
jistě ví, že reálný život se takto nemocnému člověku postupně začíná vzdalovat
a tento člověk postupně přechází do doby svého dětství a mládí. Z jeho zorného
úhlu a paměti mizí jeho děti, současný domov a přátele. O to reálnější je pro
něj život prožívaný kdysi. Takový člověk pak ztraceně bloudí po zdánlivě cizím
světě a hledá místa a lidi, jež už dávno neexistují. A tohle přesně se stává i
hlavní hrdince Maud. Občas hledá svou přítelkyni Elizabeth a občas svou sestru
Sukey. Oba příběhy se vpíjí do sebe a i Maud se v nich často ztrácí. Na
konci příběhu jednu z nich nachází, sama ale asi neví, kterou vlastně. 
Kam se poděla
Elizabeth je strhující román, který věrně a barvitě vykresluje život člověka
trpícího stařeckou demencí. Popisuje úskalí takového života, strachy, obavy a
nejistoty jaké člověk zažívá. Dokonale vnímáte i to, jak těžké a bolestné musí
být, přicházet díky této nemoci o blízkého člověka. Román má v sobě jak
prvky psychologické, tak detektivní. Vše je popisováno pouze z pohledu hlavní
hrdinky, což celý děj ještě umocňuje. Děj je napínavý a celou dobu jsem čekala,
kam vlastně vyústí a jaký výsledek přinese. Přesnou odpověď na všechny otázky
na konci románu nedostanete. Jenže stejně tak i v životě. Často se prostě
musíte smířit s tím, že spolehlivou odpověď se nikdy nedovíme. Nejistota k životu
patří. A jak zjistíme, s postupující věkem může nejistot naopak přibývat a
náš doposud alespoň trochu uspořádaný život se může změnit v jednu velkou
neznámou a pouhá snaha o nalezení toalety či kuchyně v bytě, se může stát
velikým dobrodružstvím a stresujícím momentem. Kniha mě opravdu nadchla, ač
jsem původně s jejím přečtením velice váhala a nechtělo se mi moc prožívat
příběh zapomnětlivé staré dámy pátrající po své údajně zmizelé přítelkyni. O to
víc mě pak kniha překvapila svou hloubkou, svým příběhem a autenticitou, s jakou
autorka danou problematiku popsala. Již před nedávnem jsem četla knihu Kniha
vzpomínek od Rowan Colemanové zabývající se tématikou Alzheimerovy choroby.
Díky výborným recenzím jsem od knihy patrně očekával příliš moc a na rozdíl od
jiných čtenářů jsem z ní nadmíru nadšená nebyla. Od knihy Kam se poděla
Elizabeth jsem naopak dostala mnohem více, než jsem čekala. Za mě skvělé čtení
a opravdu doporučuji.
HEALEY, Emma. Kam se poděla Elizabeth. Vydání první. Praha: Knižní klub, 2016. 295 stran. ISBN 978-80-242-5190-5.
Žádné komentáře :
Okomentovat