Štramberk

   Nechápu, jak je to možné, ale konec prázdnin je tady. Nevím jak vy, ale my jsme si ty letošní užili moc. Žádná týdenní dovolená se sice nekonala, ale nějaké kratší pobyty se nakonec přeci jen odehrály a hlavně jednodenní výlety. Doufala jsem, že zvládnu přes prázdniny napsat více příspěvků, ale pak jsem se rozhodla raději nechat se unášet tím proudem a užívat co nejvíc chvil se svými dětmi. Děti tedy není to správné označení pro některé z nich :). Štěpán se Štěpánkou mají 14 let a oba mě předrostli. A změnili se za poslední rok velice. Nejen vzhledem, ale i chováním, vystupováním a prožíváním. Dětmi již rozhodně nejsou. S Martínkem jsme v  srpnu oslavili čtvrté "příchodniny". Už čtyři roky žije u nás a je členem naší rodiny. A i když to není vždy jednoduché, neměnila bych. Stal se jedním z nás. Teď se chci ale vrátit k jednomu krásnému výletu z konce července. Slunce neúprosně hřálo, pot se z nás lil, hledali jsme zastíněná zákoutí a užívali si společných chvil. V krásném městě Štramberku. Strávili jsme v něm a jeho okolí celičký den a ono nám dalo spoustu neopakovatelných dojmů a zážitků.

 

   Štramberk je velice malebné město v předhůří Beskyd. Tolik malebných zákoutí jsem opravdu nečekala. Lidé si své městečko očividně velice hýčkají. Opravené roubenky, záplava květin, úzké uličky a nádherné výhledy do krajiny. Toto město si mě podmanilo. A aby toho nebylo málo, nabídne vám navíc ještě známou jeskyni Šipka proslavenou archeologickými nálezy, hrad Štramberk, rozhlednu na Bílé Hoře, arboretum, muzeum Zdeňka Buriana a mnoho dalšího. Když k tomu všemu přidáte vyhlášené štramberské uši, které si zde můžete dopřát v mnoha cukrárnách naplněné krémem či šlehačkou, pak je toto město prostě rájem pro výletníky :). Mě si Štramberk získal a okouzlil. Prošli jsme si naučnou stezku kolem Štramberka, jejíž jednotlivá zastavení nás provedla a seznámila s tím nejvýznamnějším. Velká část stezky vedla přírodou a tak jsme si i v parném létě užili stínu a příjemného klima lesa. A výhledy které se nám cestou otevíraly byly prostě jedinečné a stále je vidím před sebou. Den jsme zakončili na zdejším koupališti a odměnili se i již zmíněnou sladkou pochoutkou. Bylo nám báječně a jestli jste ještě ve Štramberku nebyli, napravte to, litovat nebudete :).

Svatý Kopeček u Olomouce

  

   Dnes bych vás chtěla alespoň obrazem a textem pozvat na nádherné místo Svatý Kopeček u Olomouce. Je to jedno z míst, kam se vracím každoročně. Jedna z mých srdcových záležitostí. Výlet do těchto míst jsme si udělali již počátkem prázdnin, ale prostor k napsání článku mám až nyní. Užíváme letních dní plnými doušky a tak prázdninové články budou pravděpodobně výhradně výletní. Třeba pro někoho inspirativní.

   Bazilika Navštívení Panny Marie je významným poutním místem, barokním skvostem a navíc výraznou dominantou tyčící se nad Olomoucí a viditelnou z opravdu veliké dálky. Žijeme ve vzdálenosti 40 km od Olomouce a stačí vyjít na nejbližší kopec a zadívat se na rozlehlé roviny Hané a i z té dálky bezchybně rozeznám bílou siluetu této poutní baziliky ze 17. století. Pokud se k ní chcete dostat, musíte vyjít nebo vyjet na kopec vzdálený asi 5 km od Olomouce. Pohodlně se sem dostanete i MHD. K samotné bazilice vede široká, avšak strmá cesta pro poutníky. Vždy, když stojím na tomto úžasném místě a vidím před sebou rodnou Hanou jako na dlani, zažívám dojemné chvíle. Výhledy od baziliky jsou nádherné, navíc je tu téměř vždy větrno, což alespoň pro mne ještě umocňuje duchovní sílu této kouzelné části Olomoucka.

 

   Pokud jedeme na Svatý Kopeček s dětmi, pak výhradně sáhneme po variantě 2 v 1. Tedy bazilika a ZOO :). A tak tomu bylo i začátkem léta. Do ZOO nás nalákala především v lednu narozená medvíďata a nadšené vyprávění našich známých, kteří se již byli pohledem na ně pokochat před námi. Neodolali jsme a vyrazili za nimi i my. Nejdřív jsme neměli štěstí, protože máma medvědice si svá dvě medvíďata úzkostlivě střežila ve vnitřním výběhu. Nakonec ale neodolala a při komentovaném krmení je na pár minut vyvedla ven, takže účel cesty byl splněn :). Na Svatém Kopečku jsme prožili krásný den a nejpozději za rok se sem určitě opět vrátíme.
 

Bouzov a okolí

   Konečně prázdniny! Ty poslední dny konce školního roku mi chvílemi připadaly nekonečné a neskutečně úmorné, ale teď se s údivem dívám na datum 7. 7. 2017 a nechápavě přijímá fakt, že první týden prázdnin právě končí. A my si ten týden užíváme plnými doušky. Trochu netradičně ve čtyřech :). S prvním červencovým dnem jsme vypravili Štěpána na skautský tábor a Štěpánku k babičce. A jelikož nám zůstali doma pouhé dvě děti, nelenili jsme a vyrazili na výlet. Prázdniny jsme zahájili návštěvou hradu Bouzova a jeho okolí.

   Byl to krásný den a pro mě po vyčerpání z posledních týdnů opravdu nabíjející. Nechala jsem v tom líbezném kraji velkou část tíže a stresů. Vybrali jsme si dětskou prohlídkovou trasu s Ohnivcem a líbila se mi velice. Nadšená jsem byla stejně jako většina přítomných dětí. Poutavý a vtipný výklad průvodce byl doplněn drobnými úkoly a ani náš Martínek se během prohlídky nestihl nudit. Alžběta si sice hrála na dospělou slečnu a do aktivit pro "mrňata" se nezapojovala, ale viděla jsem na ní, že je spokojená a občasný letmý úsměv se jí tváří mihl:).

   I když hrad prošel rozsáhlou rekonstrukcí na přelomu 19. a 20. století a nejedná se tedy o původní středověkou památku, přesto jeho prohlídka stojí za to. Je to opravdu kouzelné a romantické místo, které mě oslnilo již ve chvíli, kdy se nádherná dominanta hradu Bouzova vyloupla mezi kopci a lesy. Nejen exteriér je skvostný. Interiér je působivý zrovna tak. Je jen logické, že si tolik filmařů vybírá Bouzov do svých filmů a především pohádek. Mně osobně utkvěl díky pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci, která neodmyslitelně patřila k mému dětství.

   A jak již jsem v úvodu řekla, prožíváme první prázdninový týden pouze se dvěma svými dětmi ve věku 5 a 10 let a můžeme si tedy dovolit to, co v plné sestavě nelze. Nechci si stěžovat, faktem je ale to, že naše společnost není k vícečetným rodinám zrovna nejvstřícnější. Například tzv. rodinné vstupné se většinou vztahuje pouze na dva dospělé a dvě děti, ve výjimečných případech na děti tři. Každé další dítě pak musí mít svoji vstupenku. Taktéž zajít si se čtyřmi dětmi na oběd je pro průměrnou rodinu finančně neúnosná záležitost. A to se již ani nezmiňuji o zakoupení případného suvenýru na památku. Sehnat si finančně přijatelné ubytování či vzít rodinu na výlet vlakem či autobusem je přepych. Naštěstí máme báječné děti, které ví, jaké jsou naše finanční možnosti a požadavky na koupi suvenýrů, limonád či pochutin tedy řešit nemusíme. Tentokrát jsme si ale mohli dopřát učiněný luxus a naše dvě mladší dítka vzít na oběd a po něm na svezení na minikárách nedaleko hradu. To byl tedy zážitek. Martínek zářil štěstím a smál se od ucha k uchu. A pak neustále pronášel: "Já jsem tak šťastný!" Já vše jistila z lavičky u startu a vůbec jsem nelitovala, protože výhled byl k nezaplacení :).

   Na závěr dne jsem si dopřála ještě absolutní balzám pro svou duši a prošli jsme se oázou klidu a krásy v arboretu Bílá Lhota. To byl již jen bonus pro maminku, ale já ho vděčně přijala a jak to již se mnou bývá, kochala se a kochala :).

   Arboretum není nijak velké, je to příjemná procházka v tichu s minimem návštěvníků. Pro mě dobíjející, leč pro jiné vyčerpané výletníky trošičku nudné. Zvládli to ale dobře a odpočívali, jak jen to bylo možné :).

   Já osobně jsem byla po prvním prázdninovém výletu jako znovuzrozená. A to týden ve čtyřech teprve začal, takže určitě přidám ještě nejméně jednu ochutnávku z našich cest. Přeji nádherné letní dny plné zážitků se svými blízkými. Vaše Zdeňka :)

Martínkova perlička :)

   Tento víkend se vdávala Martínkova zbožňovaná paní učitelka Magda. Cestou ze školky mi vyprávěl jen o svatbě. Vyptával se, co to je "ženich", jestli jsem byla nevěsta a jestli zase budu, kdy bude znovu nevěsta jeho paní učitelka a zda znám pána, co je teď její manžel. Snažila jsem se, co nejupřímněji odpovědět na všechny dotazy. Vysvětlovala jsem mu, že svatbou se mění příjmení a i já mívala kdysi jiné jméno. Martínek kýval, že všemu rozumí a aby to doložil, řekl: "Manžel paní učitelky je tedy Magdič, když ona je Magdička, že?" Pobavil mě moc. Poslední dobou je vážně absolutně odzbrojující a kouzelný a jeho "hlášky" jsou jedinečné a roztomilé. Možná jsem to teď zakřikla, ale nevadí. Odzbrojil mě a rozesmál za poslední dny již tolikrát, že se mi vždy prozáří den. V práci mi naopak přibyla spousta starostí. Vrátil se Péťa a pokud jste kdy měli co do činění s chlapcem s ADHD, poruchou chování, to vše znásobeno psychickou deprivací z života v ústavním zařízení a okořeněno temperamentem menšinového etnika, pak jistě chápete, jak vyčerpávající boj vedu. Domů se vracím vycuclá jak houba a tak jsem šťastná, když mi to naše veselé zlatíčko vykouzlí úsměv na tváři :).

Krásné dny přeje vyčerpaná pedagožka, ale šťastná pěstounka☺.