Pro všechny, kteří občas nahlédnou na můj blog a sledují naše drobné starosti i radosti, chci přidat pár řádků z běhu našich dní. V nadcházejících dnech nebudu mít ke psaní prostor, proto alespoň dnes ve zkratce. Na úvod chci říct, že se máme opravdu hezky :). Odpoledne už to může být jinak (pestrý život s dětmi nám chystá překvapení a zvraty každou chvíli), ale v tento okamžik je dobře. A ti, co už mě znají, vědí, jak ráda takové okamžiky mám. Ráda v nich píšu, ve chvílích bez stresu a splínu. Ve chvílích radosti a pohody :). Vážím si těch okamžiků velice. Už dávno vím, že nejsou samozřejmostí.
Květen je pro nás důležitým měsícem. Obzvláště letos. Naše dvojčata oslavila před několika dny 13. narozeniny. Nechápu. Jako dnes si pamatuji ten okamžik, kdy jsem si ty předčasně narozené drobečky vážící něco málo přes dvě kila přinesla domů. Živě si pamatuji svoji nejistotu a neznalost. Své vyčerpání. Probdělé noci. Obavy o jejich život vzápětí vystřídané pocity absolutního štěstí. Prošli jsme spolu nelehká období jejich častých nemocí. Přežily jsme i Štěpánčino bouřlivé období vzdoru. Těžký byl i jejich nástup do školy, rekonstrukce našeho domu a život na polostaveništi. Přečkali jsme vše. Vždy spolu. S minimální pomocí okolí. Dnes jsou z nich již téměř dospělí lidé. Chybí jim pouhé centimetry, aby mě dorostli. Oba mi dělají radost. Mají mou důvěru. Jsem opravdu ráda, že právě já můžu být jejich hrdou mámou.
Letošní květen toho má pro nás ale nachystáno více. Kromě již proběhlých besídek a Alžbětčiny školy v přírodě na nás tento víkend čekají Martínkovi křtiny a Alžbětčino 1. svaté přijímání. Navíc v sobotu budeme celý den na vzdělávání pro pěstouny, které bohužel nejde nikam přeložit. Tyto zákony schválnosti u nás ale fungují velice často. Jakoby jsme byli donekonečna vyšší mocí vyzíváni k řešení problémů. Jakoby někdo zkoušel, co všechno jsme schopni zvládnout a jak se k těmto výzvám postavíme. Určitě budu referovat. Prozatím výzvu přijímáme a jsme odhodláni všechny akce přestát s čistým štítem a pokud možno, co nejvíce si jich užít. Moc plánů si ale nedělám. Naše plány se dost často rychle mění právě jen v ty plány. Už dávno se nesnažím o dokonalost a perfektní zvládnutí všech akcí a situací. A to jsem skrytý perfekcionalista, který se snaží dělat věci nejlépe, jak dovede. Právě po boku Štěpána a Štěpánky jsem se ale poměrně rychle naučila, že někdy je důležitější těžkosti a komplikace prostě přežít a nezbláznit se :). Mé milované děti mě mění každým dnem. A ten proces završuje Martínek, kterého bych v neděli ráda před Bohem přijala do naší rodiny. Přiznávám, že rozhodnutí soudu mě v tomto ohledu zcela neuspokojuje. Moc se těším, až budu moci jako jeho "rodič" slíbit, že se budu snažit vychovat jej v lásce a víře. Že na sebe přejímám tuto zodpovědnost. Jsem moc ráda, že jeho křtiny proběhnou právě v květnu. V tomto měsíci byla pokřtěná i naše Alžbětka a ve stejném měsíci jsem si před Bohem slíbila věrnost a lásku se svým mužem i já. Snad nám bude přáno a vše naplánované bude i vykonáno. O svoje zážitky se s vámi příští týden ráda podělím. Už teď se na to moc těším :). Vaše Z.
Žádné komentáře :
Okomentovat