Kam se poděla Elizabeth - Emma Healeyová

   Maud je stará dáma, která má dvě děti, tři vnoučata, vlastní dům a přítelkyni Elizabeth. Manžela pochovala již před pár roky a v domě žije sama. Přes den ji pravidelně navštěvují dvě ženy. Dopoledne ošetřovatelka a odpoledne její dcera Helen. Maud je sice poměrně čilá osmdesátnice, trpí ale stařeckou demencí, což velmi narušuje její život a přidělává nemalé starostí její dceři. Hlavní hrdinka často nakupuje stále stejné věci a zaplňuje jimi svou spíž, ztrácí pojem o čase, občas nepoznává ani vlastní děti či vnoučata, nepamatuje si, komu volala, kolik toho snědla, zkrátka péče o ni je opravdu nesnadná. K udržení paměti používá lístečky, na něž si zapisuje důležité poznámky. Díky těmto poznámkám přijde na to, že již dlouho neviděla svou dlouholetou přítelkyni Elizabeth, kterou jinak pravidelně každý týden navštěvuje. Maud o tomto svém zjištění všechny kolem sebe informuje a připadá ji, že tuto informaci bere její okolí na lehkou váhu. Rozhodne se tedy po Elizabeth pátrat sama. Jenže je opravdu těžké pustit se do pátrání, když žijete v nejistém světě, který vám samotnému mnohdy připadá úplně cizí, a když vy sám nejednou nevíte, kam vlastně patříte. Důmyslný systém poznámek je navíc dost nespolehlivý. Občas si oblečete jiný kabát, některé lístečky vytrousíte, sem tam připíšete něco, co s danou věcí vůbec nesouvisí. Do toho všeho se Maud stále více noří do vzpomínek na dětství. V té době se záhadně ztratila její starší sestra. Tato ztráta silně poznamenala dospívání hlavní hrdinky. Celá rodina se dlouhé roky po zmizelé Sukey snažila pátrat. Všichni propadali zoufalství a bohužel nikdy nezjistili, co se jejich milované Sukey vlastně stalo. Každý, kdo se setkal s člověkem trpícím stařeckou demencí, jistě ví, že reálný život se takto nemocnému člověku postupně začíná vzdalovat a tento člověk postupně přechází do doby svého dětství a mládí. Z jeho zorného úhlu a paměti mizí jeho děti, současný domov a přátele. O to reálnější je pro něj život prožívaný kdysi. Takový člověk pak ztraceně bloudí po zdánlivě cizím světě a hledá místa a lidi, jež už dávno neexistují. A tohle přesně se stává i hlavní hrdince Maud. Občas hledá svou přítelkyni Elizabeth a občas svou sestru Sukey. Oba příběhy se vpíjí do sebe a i Maud se v nich často ztrácí. Na konci příběhu jednu z nich nachází, sama ale asi neví, kterou vlastně. 

   Kam se poděla Elizabeth je strhující román, který věrně a barvitě vykresluje život člověka trpícího stařeckou demencí. Popisuje úskalí takového života, strachy, obavy a nejistoty jaké člověk zažívá. Dokonale vnímáte i to, jak těžké a bolestné musí být, přicházet díky této nemoci o blízkého člověka. Román má v sobě jak prvky psychologické, tak detektivní. Vše je popisováno pouze z pohledu hlavní hrdinky, což celý děj ještě umocňuje. Děj je napínavý a celou dobu jsem čekala, kam vlastně vyústí a jaký výsledek přinese. Přesnou odpověď na všechny otázky na konci románu nedostanete. Jenže stejně tak i v životě. Často se prostě musíte smířit s tím, že spolehlivou odpověď se nikdy nedovíme. Nejistota k životu patří. A jak zjistíme, s postupující věkem může nejistot naopak přibývat a náš doposud alespoň trochu uspořádaný život se může změnit v jednu velkou neznámou a pouhá snaha o nalezení toalety či kuchyně v bytě, se může stát velikým dobrodružstvím a stresujícím momentem. Kniha mě opravdu nadchla, ač jsem původně s jejím přečtením velice váhala a nechtělo se mi moc prožívat příběh zapomnětlivé staré dámy pátrající po své údajně zmizelé přítelkyni. O to víc mě pak kniha překvapila svou hloubkou, svým příběhem a autenticitou, s jakou autorka danou problematiku popsala. Již před nedávnem jsem četla knihu Kniha vzpomínek od Rowan Colemanové zabývající se tématikou Alzheimerovy choroby. Díky výborným recenzím jsem od knihy patrně očekával příliš moc a na rozdíl od jiných čtenářů jsem z ní nadmíru nadšená nebyla. Od knihy Kam se poděla Elizabeth jsem naopak dostala mnohem více, než jsem čekala. Za mě skvělé čtení a opravdu doporučuji. 

HEALEY, Emma. Kam se poděla Elizabeth. Vydání první. Praha: Knižní klub, 2016. 295 stran. ISBN 978-80-242-5190-5. 

Betlémy

    Po dlouhé době opět zdravím všechny, kteří zavítají na tyto stránky. Naposledy jsem přidala příspěvek na začátku adventu. Nyní se chci podělit o své dojmy a čerstvé zážitky z dnešního slavnostního dne. Vzácného dne. Slavíme právě Boží hod vánoční tedy narození Ježíše Krista. Pro mě je to den veliké radosti. Jsem vděčná za všechny dary a požehnání, které se dostává celé naší rodině. Včerejší den jsme prožili ve zdraví, lásce a všichni pohromadě. Stejně jako celý advent. Byly to úžasné dny. Včerejšek nás pak odměnil mimo jiné světýlky radosti v očích našich dětí. Martínek dostal spoustu autíček a jásal při každém rozbalení dárku. Ještě v pátek před Štědrým dnem mu na poslední chvíli přišel balíček s dárky od jeho mámy a babičky. S jakou radostí jsem mu autíčka od nich přidávala pod stromeček ke všem ostatním dárkům! A že jich bylo! Jelikož je v současné době jediným členem naší domácnosti, který ještě věří na obdarovávání Ježíškem, chtěl ho potěšit každý. Babičky, tety, naše děti, já s manželem a nakonec i jeho biologická rodina. Vánoce měl tedy opravdu štědré, ač to původně nebylo v plánu. Ale asi si to zasloužil. Vždyť Ježíšek nejlépe ví, čím koho obdarovat a také ví, že tím největším darem je láska. A dárky kupované z lásky, darované s cílem potěšit milovaného člověka, jsou dary vzácné a cenné.
   Dnešek je dnem Páně a oslavou jeho narození. I on přišel na svět především z lásky a je darem nejvzácnějším. Již po staletí se v tento den stavěly v křesťanských zemích betlémy, jako připomínka toho jedinečného dne. A naštěstí tento zvyk přetrval i do dnešních dnů. Mám opravdu ráda tuto tradici. Ty rozličné materiály, jedinečné zpracování a tisíce různých pojetí toho zázračného dne, kdy se Ježíš v Betlémě narodil. I po staletích si milióny lidí s radostí připomínají ten dávný okamžik. I já ho prožívám velice intenzivně a jsem vděčná za dar života, za dar víry a za dar lásky. Navštívili jsme dnes všichni výstavu betlémů. Desítky betlémů z různých materiálů, z dob dávných i současných. Krása to byla, podívejte a vzpomeňte na to dítko ležící v jesličkách, na dítko, díky kterému se zachovala tradice Vánoc a díky němuž se tisíce lidí setkávají ve svých domovech a prožívají nevšední a jedinečné okamžiky. A co pěkného jste o svátcích prožili vy? Vydařilo se vše podle představ? Přeji příjemný zbytek svátků vánočních :).