Slunce zapadá, letos naposledy

Od Ježíška jsem letos dostala malý foťáček. Moc jsem si ho přála. Teprve se ho kradmo dotýkám a testuju. A dnes jsem si ho vzala na poslední letošní procházku a přibrali jsme si jako dalšího společníka, západ slunce. Miluju ho. Nikdy se nemůžu té krásy nabažit, toho čarokrásného divadla :). V tu chvíli vnímám Boha tak jasně, jeho odraz v té nádheře, lesku, barvách.

Nejdéle svítí slunéčko v našem městečku na kostelík a tam také záčínam skoro tradičně své putování za jeho posledními paprsky.

A pak slunce letos naposledy zapadlo
a jeho paprsky ještě pohladily zem

pohrály si ve vlnkách 
a na hladině se blýskaly krásněji než drahokami,
možná se ještě slunce chtělo předvézt před hvězdami 

posvítilo si ještě do korun stromů
a pak se konečně odebralo domů

na jeho počest nebe zazářilo barvami
a mě se při té kráse tajil dech,
byl půvabný ten dnešní den. 

A aby toho nebylo málo,
aby ten konec roku a to stál,
ukázala se na jeho sklonku zima
a provede nás zase o rok dál.