Zase o rok starší :)

   Martínek oslavil páté narozeniny. Už čtvrté s námi :). Jen mě moc mrzí, že ty první jsme spolu neprožili. Vůbec netuším, zda měl dort, oslavu, zda vůbec vnímal, jak výjimečný zažívá den. Ta představa, že nemám tušení, co se s ním dělo prvních 16. měsíců jeho života, je pro mě stále bolestná. O to šťastnější ale jsem, že jsme už čtyřikrát slavili narozeniny společně :) Že jsem viděla radost v jeho očích. Byla u toho, když sfouknul svíčku. Těšila se z té dětské nehrané a upřímné radosti z narozeninového dne. Dort mu upekl táta. Úplně sám, zatímco byl Martínek ve školce a my ostatní ve škole. Překvapení to bylo pro všechny. Rodinná oslava v úzkém kruhu naší rodiny. Velká nás teprve čeká. Martínek zářil. Jeho oblíbení hrdinové, oba na jednom dortu. Krásné to bylo. Dojemné. Má toho nejúžasnějšího náhradního tátu. A on je báječný syn. I když rošťák a občas vztekloun. Ale miluje nás. Vím to. Přeji mu, ať je u nás spokojený, zdravý, šťastný a milovaný. Ještě dlouho. Nejlíp napořád 💗💗💗

PS: Už dlouho jsem se neozvala, vlastně ani nevím proč, nějak nebyla nálada trávit čas u počítače a nápady, co psát. Mnoho se toho u nás za tu dobu nezměnilo. Práce, škola, školka, každodenní povinnosti, sem tam výlet, jarní prázdniny, nějaké to zlobeníčko, opakující se virózy, občas pláč, občas smích a na pozadí toho všeho pomalu ale jistě přicházelo jaro :):):)