neděle 21. května 2017

Kouzelné odpoledne

   Opět delší odmlka, ale jsem zase tady :). Byly to teď náročnější dny, hodně vyčerpávající. Jako vždy po Martínkově návštěvě u biologické rodinny, jsme museli přečkat složité období, kdy je nesvůj. Časté byly výbuchy vzteku a agrese. Alžbětku udeřil kamenem do obličeje a naše princezna tak pár dnů hrála všemi barvami. Štěpána kousnul. Ve školce byl nezvladatelný. Špatně spával. Věřím ale, že je to za námi. Tento týden byl již mnohem klidnější. A dnes jsme si společně užili krásné odpoledne. Opravdu kouzelné. Všichni byli spokojení, hádek minimum, žádné  hořekování nad délkou trasy či vedrem. V dobré náladě nachozeno 9 kilometrů a vše zakončeno nad pivem a kofolami na venkovní zahrádce. Martínek byl úplně zlatý, usměvavý, poslušný, zkrátka naše sluníčko :). A to vše jen za humny. Je půvabná ta naše malá zemička, její louky, lány, kopce a popečky. Dnes mě to vážně dojímalo.
   Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, příroda mě nabíjí. Dokola žasnu nad tou enrgií, co z ní pryští. Nad barvami, kontrasty, nad těmi různorodými obrazy, které se naskýtají na každém kroku. Vždy mi to vyloudí úsměv na tváři a na většinu kolemjdoucích pak musím působit jako absolutní blázen. Je mi zkrátka blaženě, když se tím vším můžu kochat. A tento den to opravdu vyšlo. Byli jsme v místech, kde to děti znají a navíc vše jistil můj báječný muž, takže jsem se mohla nerušeně rozplývat nad líbezností přírody a nasávat obrazy a vůně, abych je mohla v mysli lovit v dnech, kdy nebude tak dobře. Uvědomila jsem si také, že když mám s sebou fotoaparát, všímám si i drobností, které bych bez něj nezaznamenala. A když vím, že se s nimi mohu podělit se vstřícnými čtenáři tohoto blogu, jsem v sedmém nebi. Tak zde alespoň pár střípků té nádhery, co nás obklopuje😊.
   Já si dnešní den opravdu užila. Krásné počasí, pět nejmilovanějších lidiček po boku, k tomu příroda, klid, barvy, vůně, zkrátka jako v pohádce :). Přeji i vám co nejvíce chvil prožitých "tady a teď", chvilek vyplněných štěstím, dobrou náladou a radostí ze života. Není to každý den, ale když taková chvíle mnohdy nečekaně příjde, prozáří všednost našich dní a dodá jim punz jedinečnosti. Okoření život a připomene, že darů je vude kolem na tisíce, jen je občas přes starosti, shon, únavu a povinnosti nevidíme. Zítra budu možná opět zaslepená, dnes ale posílám pozdravy s úsměvem na tváři :). Vaše Z.
 

1 komentář :

  1. Mám to s naší krajinou a jarní přírodou úplně stejně. Krásně jsi to vyjádřila :)

    OdpovědětVymazat